Týden a něco v Afghánistánu.... week and a bit in Afghanistan

aaNazdárek,

předem se omlouvám za gramatické a jiné bludy ... je docela pozdě a taky zase začínám ztrácet češtinu :ssss

Tak jsem tu už týden a tři dny a připadá mi to, jako bych tu byla aspoň měsíc. Hm... čím to asi bude?

Myslím, že jsem se adaptovala do místní kultury docela rychle. Sám Mike říká, že ho překvapuje, jak jsem vpohodě. Už nebrblám, že musím nosit šátek na hlavě, prostě jsem to vzala jako fakt. Už mi tu přestávají vadit ty odpadky a nelibá vůně na ulicích ... člověk si zvykne a přestane takové věci vnímat. Dokážu odmítat žebrající děti, dospělé a různé pouliční prodavače telefonních kreditů. Bohužel škaredě řečeno, ale jednou jim dáte a pak vás budou pronásledovat věčnost. Prostě jsem tuhle zemi vzala se vším všudy. Možná islandská zkušenost mi k tomu napomohla.

Ani nevím čím to je, že jsem si tak rychle zvykla, ale asi hlavní roli v tom hrají sami afghánci a jejich přátelskost a pohostinnost. Cítím se tu pohodlně a nemám problém s komunikací, prostě se se mnou baví bez problémů, i když mě neznají a samozřejmě mi hned nabízejí pomoc v případě nouze. Jediný můj zatím zásadní komunikační problém je jazyk. Ve firmě sice mluvíme anglicky, ale všude jinde jsem ztracená. Nemít Mike-ho pořád po ruce, tak si ani neudělám nákup v krámě. Jo, jediné co dokážu je říct "Dobrý den. Jeden chleba prosím. Děkuji."

No a co se za ten týden událo? Hned na začátku jsem byla s Mike-m na dvou schůzkách, jen tak poznat lokální byznys. Sice jsem se nijak neangažovala, protože to bylo stejně jen o IT věcech, ale aspoň jsem se seznámila s novými lidmi. Ale to už jsem asi zmínila v minulém příspěvku.

Taky jsem se přestěhovala do vlastního pokoje hned pod střechou, takže se nemusíme tísnit s Mikem v jedné komůrce. Jen začínám mít obavy, že jestli bude pršet, tak mi prosákne strop. Protože afghánské střechy jsou dělané jen z hlíny a bláta.

můj nový pokoj/my new room

Večeře s kolegy

Amruddin (firemní kuchař/ company cook), Khalid (IT guy), jeho bratranec/his cousin, Waheedullah (finance guy)

Během týdne jsem byla taky pozvaná na večeři domů k našim třema zaměstnancům (celkem nás je 6 + 3 brzo příchozí). Bydlí pospolu ve firemním bytě, protože ani jeden nejsou z Kábulu spolu ještě s dalšími kluky. Vlastně dva z nich mají rodiny stále v Pákistánu, Pešavar. Jedli jsme rýži s bramborem a mrkví - zajímavá kombinace. Připomíná mi to jídlo, co kdysi dělával Sangharsh. Jako příloha byl samozřejmě jak jinach chleba, jogurt (docela kyselý) a zelenina.

Večeře byla bohužel krátká, kvůli našim "zavíracím hodinám" v Mediotheku. Stačili jsme jen něco málo shlédnout v televizi z indické a afghánské telenovely, něco málo pokecat a najíst se. Afghánci jí většinou rukama, popřípadě si nabírají jídlo chlebem (kromě polívky a jogurtu samozřejmě) a jí se na zemi na speciálním koberci k jídlu určenému.

Naštěstí afghánské jídlo je jen jemně pikantní, ale ne pálivé. Díky bohu! Taky, jak jsou afghánci pohostinní, tak vždycky naloží na talíř jak pro tři. Vypadá to blbě, když jíte a furt neubývá :s Ale náš kuchař už mě zná a vždycky mi naloží málo tak abych to snědla. Popřípadě si přidám, když mám ještě hlad. No, ještě že tak :) Cítím se vždycky špatně, když mám nechat na talíři stále kopu jídla, ale já toho fakt tolik nesním. Takže chudák Mike po mě vždycky dojídá.. teda já ho nenutím, ale zatím odmítl jen jednou. Myslím, že tady za ty dva měsíce přiberu pár kilo :( a Mike ještě víc.


Zásnubní párty - jeden z hlavních byznysů v Afghánistánu

Včera večer jsem byla na zásnubní párty našeho budoucího spolubydlícího (za 14 dní se budeme stěhovat do nového domku o šest ulic dál, už se těším na soukromí a neomezený příchod domů v pozdních večerních hodinách). Jmenuje se Umer (Naveed) a jeho snoubenka je teprve 18letá slečna Lima, afghánsko-německého původu. Toho času studujíc gymnázium v Německu. Afghánské zásnubní a svatební párty jsou jeden z nejdůležitějších byznysů v zemi. Svatby a zásnuby jsou tu na denním pořádku, je tu celá ulice plná svatebních "domů", kde se párty odehrávají a samozřejmě prodejny dárkových předmětů a květin mají o o bživu postaráno.

Párty byla zajímavá. Bohužel jsem si moc nepokecala, bo tam skoro nikdo neuměl anglicky a já ještě neovládám dari (afghásnká perština). Slečny a paní měly nádherné třpytivé róby, šaty jak na bál .. no i na bál by byly moc krásné ... prostě já se svým typicky evropským oblečením jsem tam vůbec nezapadala. Bohužel jsem si nedovezla žádné šaty :( Možná si budu muset něco pořídit, protože mě čeká ještě minimálně jedna, ale asi víc, takovýchto párty. Ale vraťme se k věci. Párty byla rozdělená do dvou neprůchozích místností - pro ženy a pro muže. Samozřejmě v ženské části byla i většina dětí (obojího pohlaví) a taky pár chlapů, zřejmě nejbližší rodina snoubenců, no a samozřejmě sám pár o sobě. Protože Lima jako žena nemůže do mužské části, tak většinu času strávil Umer s ní v ženské. Aspoň se mohl kochat krásami žen, které pro tuto příležítost odložily své burky a šátky z hlavi a oblekly si více odhalující šaty. I když i tak zakrývaly hodně. Některé ženy si i po dobu této párty ponechaly šátky na hlavě, ale to je spíše ta starší generace. Chlapi na sobě měli obleky nebo tradiční afghánské oblečení.

V průběhu párty mě překvapilo, že ti chlapi co tam byli normálně tancovali s holkama. Sice se nijak nedotýkali, ale "pařili" spolu na afghásnkou hudbu afghánské tance. Prostě se kroutí rukama všelijak možně a otáčí se dokolečka. Vpodstatě bych to přirovnala hudbě a tanci v Indii a Turecku.

Taky jsem viděla, jak jedna slečna docela peskovala nějakého chlapíka ... netuším kvůli čemu. Jinak mi přišlo, že vztahy mezi muži a ženami jsou vpohodě, normálně se spolu bavili a tak. Možná to bylo tím, že Umerova rodina je docela hodně liberální. Samozřejmě neexistuje, aby se na veřejnosti ani před rodinnými příslušníky líbali na ústa a projevovali jakýkoliv jiný fyzický kontakt. Jediné co je přípustné je u ženy podání ruky a 3x polibek na tvář a u muže podání ruky a popřípadě jeden polibek na líčko. U více konzervativních mužů ani podání ruky ženě nepřísluší a pozdrave se projevuje přiložením pravé ruky k srdci a mírný úklon hlavy.

Umer mě samozřejmě představil jeho snoubence a také jeho a její rodině, což bylo velice milé. Rodiče, sourozence a jejich bandu dětí. Umerova mladší ségra je super, bohužel její jméno je pro mě nevislovitelné, ale začíná na "Br...". Ta se o mě pak tak trochu "starala". S Limou jsem si pokecala tak trochu rusko-německo-anglicky. Hmm.... možná bych se fakt měla naučit rusky. To je už třetí člověk co se mě ptá jestli umím rusky. A taky bych asi měla oprášit němčinu abych mohla udržovat dobré vztahy s majitelem Mediotheku (tam kde sídlí firma a ted i bydlíme), který neumí anglicky, ale studoval pár let v Německu.

Jak už jsem zmiňovala, afghánci jsou velice milí a pohostinní lidé. Takže i jsem se skoro s žádnou ženou nebyla schopná domluvit ani na tom jak se jmenujem že jsem z Čech a že nerozumím dari ani pashto, přivítali mě velmi vřele, typicky podáním ruky a 3xpolibkem na tvář, po dobu párty se furt na mě usmívaly a ptaly se jestli něco nepotřebuju, při večeři mi samozřejmě naložily metrák jídla a pak se se mnou stejně vřele rozloučili. Na večeři byla rýže na čtyři způsoby, nějaké druhy masa, špenát, hranolky, jogurt, chleba, zelenina a ovoce a k pití pepsi a voda.

Bohužel jsem musela z párty odejít v 10, kvůli tomu že v místě kde teď bydlíme mají "zavírací hodiny" v 10 večer. Mike to ukecal na 11h. I tak na nás "chudák" vrátný čekal až se vrátíme aby pak mohl jít spát. Nemáme totiž klíče od hlavní brány. Dokonce jsme měli odvoz přímo z párty. Naštěstí. Jezdit v pozdě v noci taxíkem není zrovna bezpečné.


Praní prádla - opravdový zážitek!

Stěžujete si, že perete moc? Že to trvá dlouho a že se u toho nadřete? Tak to si teprve užijete Afghánské praní prádla. Zde je 7 dobrých rad jak na to!

Postup:
1. namočit prádlo - maximálně dvě kila - do lavoru s práškem. Nechat odstát, nasadi super gumové rukavice, pořádně přeprat, vykrouti a hodit do pračky pákistánského původu.
2. naplnit úžasnou pračku horkou vodou. Nejlépe funguje horní plnění ze sprchy. Nasypat prášek na praní. Zavřít pračku, nastavit časovač na 15 minut (maximální čas). Upozorňuji, že pračka není "peroucí" ale spíše nástroj na "dokončení praní". Jen tak prádlo přehazuje a přemýlá. Je to taková ta pračka s vrtulkou naspod.
3. po vyprání natáhnout opět gumové rukavice - jinak hrozí opaření. Vytáhnout prádlo z pračky, pořádně vykroutit, pověsit na šňůru. Pozor, spodní prádlo se věší jedině ve vlastním pokoji, jinak by mohlo dojít k pobouření místního obyvatelstva.
4. pokud máte víc jak 2kg prádla, tak celý postup zopakujte znovu, pokud ne tak...
5. vypustit vodu z pračky - tj. nacpat odtokovou hadici přímo do kanálu.
6. uvést pračku do původního stavu, uklidit podlahu v koupelně
7. uvařit si zelený nebo černý čaj a spokojeně si oddychnou, že je po prádle a může se o praní vesele debatovat :))))))

Názorná ukázka v podání Mike-ho. Practical example under Mike's scenario.

Afghánská personalistika

Taky jsem v průběhu týdne měla možnost poznat, jakým způsobem jednat a nejednat s afghánci. Vpodstatě tady jde o nepřímou komunikaci a člověk si musí dávat pozor na to co a jak to říká. Afghánci neřeknou, když je něco našve. Prostě to v sobě dusí. A když se problémy nahromadí, tak pak vybuchnou. Myslím, že jsem předevčírem našvala jednoho kolegu, protože se pak se mnou celý nebavil a ráno mě skoro ani nepozdravil. Zdraví se totiž vždycky slovy "Salam (dobrý den)" a podáním ruky. Což mě tím víc utvrdilo, že jsem si měla dávat víc pozor na jazyk. Včera se to ale nějak asi uklidnilo, možná ho to přešlo, protože odpoledne už vtipkoval a i se se mnou normálně rozloučil (zase podáním ruky a přáním hezkého večera).

S Mike-m teď trochu řešíme komunikační kanály a jak přimět lidi aby dali vedět když něco nechápou. To je z dalších typických afghánských rysů. I když něčemu nerozumín, ta to nedám znát a nezeptám se. Naštěstí tohle se trochu daří odbourávat. Naopak, Waheedullah je naštěstí i naneštěstí ten co se zeptá. OK, zeptej se, vysvětlím, chápeš, OK. Nechápeš, tak znova. Ale ne! On to pochopí, zopakuje si to pro sebe třikrát, pak to zopakuje mě dvakrát-čtyřikrát aby zjistil jestli chápu to že on to chápe a pak je to teprve ok. Zrovna tak se mi snažil něco vysvětlit a říkal mi to asi pětkrát dokola. To už jsem vybuchla a řekla mu, že mi to stačí říct jednou a že když to nepochopím, tak že se zeptám. Doufám, že ho to moc nedostalo :s Možná jsem až moc přímá, ale bez toho se prostě zaseknem na jednom místě a nepojedem dál. Možná to opakování furt dokola má hodně společného s tím, že afghánci strašně rádi mluví. O čemkoliv. Uvaří si čajíček, sesednou na gauči a klábosí. Horší jak babky na zápraží, fakt. Postě v afghánistánu pojem "Čas jsou peníze" nic neznamená. Tohle se snažíme taky v práci eliminovat protože samozřejmě pro nás čas jsou peníze! Jakékoliv kecy okolo, momo práci. Useknout po pár minutách a dost. Protože tady jsou fakt problémy s produktivitou práce všeobecně. Nemusíme tohle podporovat. Ale nevěřili byste jak je to těžké jim prostě tu evropskou kulturu vštípit do mozku. ... když se jim to nelíbí, začnou se vymlouvat na kulturní rozdílnosti ... běžte s tím někam....!!!

No nic, nechtěla jsem tenhle příspěvek skončit nějak negativně. To určitě ne. Ted pro mě nastává v budoucích týdnech opravdu zajímavá práce. Taky jsem našla super články a statistiky o investicích v Afghánistánu, takže myslím, že budu mít dostatek podkladů ke své diplomce.

Tak jo, čauec a moc se mi v té ČR nerozpustě. Představte si, že já ve stených vedrech musím nosit dlouhou skuni a nebo rifle a volnou halenku, plus mimo office taky šátek na hlavě a přes ramena/prsa. Believe me, je mi v tom docela teplo. Ale zvykám si, možná mi to pak nepříjde a jak přijedu v zářívdo ČR tak mi bude zima :)


********************************************************

Hello,

first of all my apologies for grammatical and other weird words in this article. Its already quite late when I am writing it.

So I am here already a week and three days and I feel like being here already a month. Hm... why is it like that.

I think I got pretty used to the local culture and environment. Even Mike is saying that he is suprized how fast I was able to adapt. I stopped complaining about wearing a headscarf, just took it as a fact. I also started ignoring plenty of garbage and not nice smell in the streets. Also learned how to deal with begging children and adults and all those phone-credit sellers in the streets.... i know, didnt say maybe nicely, but u know - once you give them, they will be following you all the time. Basically I just took this country as it is and accepted it with its own pros and cons. I guess my Icelandic experience helped me as well.

I dunno what it is that I got so quickly used to the things, but my bet is that its in Afghan people themselves - their opennes, friendliness and hospitability. I feel comfortably here and I dont have communication problems talking to people, simply they are talking to me with no probs. And even if they dont know me, they are just friendly, offering help if needed anytime. My only current communication problem is the language. I can speak in english at the office, but outside the office I am totally lost. Not to have Mike with me all the time, I wont be able to do even simple shopping in the store. I can only say "Hello. I would like one bread please. Thank you."

Well, and what has happen over the last week? Right at the beginning I went to two company meetings with Mike. Though that was no use of me, I at least got to know our customers and so how things work. But I guess I wrote this already in last post.

I also moved to my own room. So I dont have to share that small room with Mike anymore. So we have our own privacy and space. My concern at the moment is the weather. If its going to rain, my celling is goint to leak, because the roof is made only form mud and my room is just under the roof.


Dinner with colleagues

During the week I was also invited of dinner to the apartment of our three colleagues (we are all of us 6 + 3 coming soon). They live togethere because they are not from Kabul, and actually two of them have their families still in Pakistan, Peshavar.

Dinner was unfortunately short because of "closing hours" of Mediothek. We could just see a little bit of indian and afghan serial, chat over some stuff and eat. Afghans are usually eating with their hands or use bread as help, food is served on the special carpet (used for serving dishies) and ppl sit around.

We were eating rice with potatoes and carrot - interesting combination. It reminds me of food what Sangharsh was doing sometimes. As a side dish we had of course bread, yogurt (quite sour) and vegetables.

Luckily afghan food is just a little spicy, but not hot. Thanks God! Also, as afghans are hospitable, they but tons of food on the plate. It could be easily eaten by 3 ppl. It looks bad if you eat all the time and there is still plenty of food on your plate. :s Poor Mike is always finishing after me. ... but I am not forcing him. He just never refuses, maybe did once. I guess I will gain some kilos during these two months :( and Mike even more ...

But our cook already knows me, so he puts just right amount for me on the plate so I am able to eat that. If I am hungry more, I can just ask for more. Lucky me! I feel always bad leaving a lot of good food on the plate, but I really dont eat that much!


Engagement party - one of the top businesses in Afghanistan

Yesterday evening I was invited for an engagement party of our new/future room-mate in the house. We are going to move in around 2 weeks into new house just 6 streets from where we live now. The name of my friend is Umer aka Naveed and his bride's name is Lima. She is afghan-german girl, just turned 18 and still studying at collegue in Germany. Afghan engagement and wedding parties are on of the ongoing businesses in the country. There are happening daily, there is even a long street full of only wedding halls and of course lots of gift and flower shops around who surely don't have any concern about "surviving".

Party was very nice and interesting. Unfortunately I didnt manage to chat that much because almost noone spoke English and I am still not able to speak Dari. Young ladies and women had very nice shiny dresses which would be even a shame to wear at the ball. They looked fabulous! And me - kind of didnt manage to fit in with my european-style clothing :( And unfortunately I didnt even bring any dress with me from home. I guess I need to get one of these dresses, because there is at least one more party awaiting me. But back to the topic. Party was divided into two separate rooms - for men and women. And of course in women area were most of the kids (both sex) and also couple of guys, I guess the closest family members. And of course couple itself :) Because Lima as a women cannot enter men part, Umer was staying most of the time with her in our (women) area. Well, at least he could see the beauties of ladies in there wearing nice dresses and not wearing a head-scarf or "burka". But still there were pretty covered according to European standards. Actually, I saw some women wearing a head-scarfs all the time - but those we mostly older and I guess also more conservative women. Men were wearing suits or some of them traditional afghan clothes.

During the party it surprised me, that those men who were there were actually dancing with girls. Well, of course they weren't touching or anything else but were dancing afghan dances on afghan music. Afghan dance is basically about waving your hands, twist and turn around. I would compare it to Indian or Turkish music/dance.

I also saw how one girl was kind of giving orders and arguing with a guy regarding something... so it seems like the relationships men-women are pretty ok. There were talking to each other without probs. Maybe it was because Umer's family is pretty liberal, what do I know? But generally in men-women relationship doesn't exist any physical contact on public and nor infront of family members (no kissing on lips etc.). The only thing which is allowed is between women to kiss 3times on cheeks and men-women to shake hands and possibly also small kiss on a cheek. More conservative men would not even offer a handshake to a women, but greet with putting right hand close to heart and little bowing.

Umer of course introduced me to his future wife and also to his and her family – parents, siblings and their banch of kids. That was very nice! I also got pretty close to his younger sister, who's name starts with “Br... “ no idea how it continues. Its hard for me to pronounce and remember names :s She was a bit taking care of me during the party. I had also some chat with Lima – kind of russian-german-english style. Hmm...I think I should learn Russian. It is already third person who is asking me if I speak Russian here. And also I should move on with my German knowledge form high-school. So I can keep on having good relationships with the owner of Mediothek (the place where our company is based and we live at the moment). He doesn't speak English, but was studying few years in Germany, thats why.

As I already mentioned, Afghans are very friendly and hospitable ppl. So even though I was not able to almost communicate with anyone, nor to say my name and where I am from, there were very nice to me. They welcomed me with handshake and 3 kisses on cheeks, during the party there were checking up on if I am alright and need anything, during dinner of course I got tons of food on my plate, and when I was leaving they said me again so nicely goodbye. For dinner we had 4 types of rice (different variations), pieces of different meat, spinach, french fries, yogurt, bread, fruits and vegetables and to drink pepsi or water.

Unfortunately we had to leave party at 10p.m. because at the place where we live we have “closing hours” at 10 p.m. Mike managed to force the guy to wait for us until 11p.m. We do not have unfortunately keys from the main gate ... stupid idea of Mediothek´s owner. We got even a lift home by one of the drivers. Nice! Its kind of dangerous to be hanging around the city during late night, taking taxi etc.

Doing laundry - exciting experience!

Are u complaining too much about the work you have to do to be able to do laundry? Is it too hard for you? Too time consuming? Then be sure that doing laundry in Afghan style is totally different experience from what you know. And we will see how's on better side ok? Here is 7 great rules how to do laundry in here:

1. soak your clothes into the bucket, add hot water and washing powder. Let it stay for a while and then use great gum-gloves and properly wash them, rinse them of and throw into great pakistani washing machine. Don't use more than 2kgs of clothes!
2. fill up the washing machine with hot water - the best way is to use shower for that (u can see on picture). Add washing powder, close it, set up for 15 mins (thats max. time) and wait until its done. Make sure that you washed clothes well enough before, because this washing machine is rather - clothes finisher- than washing machine, as Mike would say.
3. Put on again gum-gloves and take clothes out of the machine, rinse them of properly and hang them on the rope. Make sure there is no underwear hanging on "public", this should stay only in your room.
4. If you have more than 2kgs to wash, repeat points 1 and 2. You might also change the water in the washing machine in meantime.
5. If you are done, take the water out of the machine - best way is to just stick tube directly into the drain.
6. Clean up the machine and bathroom.
7. Make a green or black tea, breath easily - its over. And u can start happily chatting over the tea, e.g. about doing laundry :)))))


Afghan human resources

During this week I had also chance to get real insight into how to talk and not talk to Afghans. Basically its all about indirect communication and man has to be careful about what and how he is saying things. Afghans do not say if they get pissed, they keep it inside them. And if issues roll up, they explode at the end by screaming and swearing. I think I made angry one of my collegues two days ago, because he didnt talk to me the rest of the day and next morning even didnt give me a handshake which is typical greeting here. I really have to be careful with what I am saying, ups..... But yesterday he was alright, he even made some jokes and say good-bye in traditional way. Maybe it just went of his mind.

With Mike I have been chatting a lot about communication channels and also how to make sure that people say if they do not understand something. Thats another typical Afghan thing – even if I didnt get it, I dont ask. Luckily this is not that bad in our company. In opposite, one of our guys is luckily and unluckily asking and making sure. But still. OK, ask me what you didnt get, I will explain, got it?, OK. Didnt? Once again. But what the hell! He gets it, then three times repeats the thing to himself to make sure he really got it, than repeats it four times to me so I understood that he understood and we are on the same line. Sorry but this was too much for me! I kind of explode and told him that saying it once is enough for me. If I dont get it, I will ask more.

Maybe I am tooooo direct. Like things to be moving. Maybe all this repeat-repeat thing has a lot in common with sitting around the table and drinking cup of tea (chai). They love to talk, and a lot! They are worse than retired grannies chatting on the hallway. Basically saying “Time is money” doesnt mean anything in here. We are also trying to eliminate this at work, because of course for us time is money! Whatever chats around non-work related stuff cut off after few mins, no MSN/chat during the working hours... Also generally here, there is problem with productivity of the people. And we do not support this. But you wouldnt believe how hard it is to implement just a small bit of european working culture in here. And sometimes I have feeling that if Afghans dont like something foreigner asks for, they blame it on their cultural differences. ... go with this somewhere! I do respect and understand the culture and habits but don't blame stupid and not related stuff on it!

Well, didnt want to end up this post negatively. Definetely not. I am really getting excided now regarding future cooperation with EPAA. Finally I will do what I am really here for – investments. I found already pretty a lot of info abt FDI in Afghanistan. So I think I will have great diploma thesis :).