Páteční výlet / Friday's trip

Jak už jsem avizovala, v pátek 18. srpna v 8.30 ráno jsme se já, Jamshed a banda jeho kamarádů z university vydali na výlet mimo Kábul. Prvně mě Jamshed a dva jeho kámoši vyzvedli doma, jeli jsme na koleje vyzvednout další lidi ...tam jsme ztvrdli asi hodinu čekáním na jednoho z jeho dalších známých a pak jsme jeli vyzvednou jeden indický pár doktorů (věk kolem 50 let) a pak tradá za město.

Po cestě jsme se zastavili u jedno ze stánků s jídlem, nadlábli jsme se "boloni" (vaječno-bramborové palačinky na styl Francouzů) s jogurtovou a feferonkovou omáčkou, a zapili to osvěžujícím jogurtovým nápojem (kyselý jogurt zředěný vodou a posypaný koprem).
Asi 30 kilometrů od Kábulu jsme sjeli z hlavní silnice a vydali se cestou mezi poli k zahradám s hroznovým vínem. Rodina jednoho z pasažérů tam má zahrady a asi 10 km od nich bydlí. Takže v zahradě jsme natrhali 4 druhy hroznů, opláchli je pod pumpou a po cestě je začli papat. Jsou fakt strašně dobré a sladké.

Od zahrady jsme se vydali autem do jedné vesničky asi 15 km. Je to "zelený ráj" uprostřed suchých polí. Leží na kopci a jede se tam strašně kostrbatou a klikatou cestou... horší jak naše polňačka. Uprostřed vesnice je něco jako park s kioskem, hned vedle toho je strašně strmý sráz dolů (viz. foto). Uvelebili jsme se na koberec pod jedním velkým stromem, koupili coca-colu, vodu a džus, umyli další hrozny a začli vegetit.

Asi za půl hodiny dostal nás hostitel telefonát od rodičů, že oběd je ready a že se máme začít pomalu odebírat směr Istalif (vesnice kde bydlí jeho rodina). Takže za dalších dvacet minut cesty autem jsme se objevili u Hakmalovy rodiny doma. Bydlí ve velkém přízemním domku, .. něco jak statek. Na dvorku mají studnu, horu nádobí, krávu a samozřejmě šnůry s prádlem. Záchod je typická afghánská díra do země s našlapávátkem... nehrozí nějaký potrubní systém a kanlizace. Hakmalova rodina má asi 15 členů, žijí tam pospolu rodiče, děti, dvě tety a jejich děti a manželé. Hakmal, jeho bratr a dva bratraci studují a pracují v Kábulu, takže na výlet k rodičům jezdí každý čtvrtek a vrací se v pátek nebo sobotu.

Dostalo se nám vřelého přivítání a jak hosté jsme my dvě ženy – já a ta indická doktorka, Narika – jsme měli možnost poobědvat s celým mužským osazenstvem, což není zvykem v Afghánistánu. Normálně ženy jí zvlášť v jiné místnosti. Na oběd byly dva druhy rýže, 3 druhy masa (hověží, vepřové, skopové), hranolky, jogurt, zelenina na různé způsoby, ovoce a pudink na zajezení... strááášně moc dobrého jídla.
Po obědě jsme se já a Narika, sešli s ženským osazenstvem domu. Hakmal nám představil svou maminku, jeho tetu, dvě sestry a dvě sestřenice. Dostalo se nám desítek otázek, nejčastější jsou odkud jsi, co děláš, co studuješ, jsi vdaná, máš děti, kdy se plánuješ vdát, jak se ti líbí Afghánistán.... Většina žen v Afghánistánu vidí svou budoucnost v starání se o manžela, děti, a obhospodařování domu. Ale jinak všechny děti v domě chodí do školy, minimálně do základky. Hakmal, jeho bratr a bratranci studují na universitě v Kábulu, jedna jeho mladší sestra plánují také universitu, ta druhá chce zůstat doma a mít rodinu. Oběma je míň jak 15. Jinak to bylo velmi příjemné setkání a jsem ráda že jsem měla možnost poznat vesnický život. Kupodivu, překvapilo mě že všechny ženské i děti měli na hlavě šátek po celou dobu naší konverzace ... možná kvůli tomu, že tam byl Hakmal i když on je jejich bratr a v rámci rodiny by to mělo být OK. Dokonce se vyhýbali tomu aby je spatřil někdo z naší cestovatelské bandy... no, Afghánské tradice, že cizí muž nesmí spatřit ženu.

Po našem rozhovoru jsme se odebrali do zahrady vedle domku, kde si už naše mužské osazenstvo spokojeně oddychovalo po obědě. V zahradě normálně pěstují květiny, zeleninu a ovocné stromy (dýně, papriky, rajčata, feferonky, hroznové víno, okurky, meruňky...). Asi hodinku jsme strávili pitím čaje, dlábením se sladkostmi a vykládáním vtipů a překladům z pashto a dari do angličtiny a naopak. Pak jsme se vydali na cestu zpět.

Po cestě zpět jsme se zastavili znova v zahradě s hrozny, ale jiné, každý si natrhal igelitku hroznů na doma, po cestě domů jsme se zastavili u stánku s keramikou ... moc krásné, ale neměla jsem u sebe tolik peněž, ale Narika si koupila nějaký talíř... no a pak už hurá domů do Kábulu.
Dorazli jsme domů kolem šesté, v centru si mě "převzal" Waheedullah Safi a s ním jsem vyrazila na zmrzlinu a pak k němu domů seznámit se s jeho rodinou a povečeřet.

W. Safi a jeho rodina je docela jiná oproti tradiční Afghásnké rodině. Jeho oba rodiče a sestra mluví anglicky (mamka studovala v Indii, táta pracuje s hodně cizincema a cestuje po světě). Sestra studuje na universitě, myslím elektrické inženýrství nebo co, chudina má skoro všechny učebnice v ruštině.

Obývák (pokoj pro hosty) mají vybavený docela poevropsku - sedačka, konferenční stolek, televize, DVD přehrávač, nástěnné hodiny, záchod typický německý, ale pokoje mají typicky afghánské - matrace a koberec na zemi, pár polštářů, tak se tu spí.

Tradičně rodina opět bydlí pohromadě s tetou a jejimi dětmi, často přijíždí na návštěvu i bratr s manželkou a dětmi...Příjemně jsem si popovídala s jeho rodinnými příslušníky, pochutnala si na večeři (která byla podobná obědu), po večeři to zajedla hrozny, meruňkami a zapila čajem. A pak jela domů. Bylo mi sice nabídnuto zůstat přes noc, ale musela jsem jet nakrmit kočku a nechtělo se mi tam zůstávat.

Příjemně unavená z celodenního výletování a po skoro bezesné noci předtím, kdy jsem Mikovi ve 2 ráno vařila rýži a do čtyř mu pomáhala se spakovat na konferu do Turecka, jsem usla jak mimino :)