Týden a něco v Afghánistánu.... week and a bit in Afghanistan

Nazdárek,

předem se omlouvám za gramatické a jiné bludy ... je docela pozdě a taky zase začínám ztrácet češtinu :ssss

Tak jsem tu už týden a tři dny a připadá mi to, jako bych tu byla aspoň měsíc. Hm... čím to asi bude?

Myslím, že jsem se adaptovala do místní kultury docela rychle. Sám Mike říká, že ho překvapuje, jak jsem vpohodě. Už nebrblám, že musím nosit šátek na hlavě, prostě jsem to vzala jako fakt. Už mi tu přestávají vadit ty odpadky a nelibá vůně na ulicích ... člověk si zvykne a přestane takové věci vnímat. Dokážu odmítat žebrající děti, dospělé a různé pouliční prodavače telefonních kreditů. Bohužel škaredě řečeno, ale jednou jim dáte a pak vás budou pronásledovat věčnost. Prostě jsem tuhle zemi vzala se vším všudy. Možná islandská zkušenost mi k tomu napomohla.

Ani nevím čím to je, že jsem si tak rychle zvykla, ale asi hlavní roli v tom hrají sami afghánci a jejich přátelskost a pohostinnost. Cítím se tu pohodlně a nemám problém s komunikací, prostě se se mnou baví bez problémů, i když mě neznají a samozřejmě mi hned nabízejí pomoc v případě nouze. Jediný můj zatím zásadní komunikační problém je jazyk. Ve firmě sice mluvíme anglicky, ale všude jinde jsem ztracená. Nemít Mike-ho pořád po ruce, tak si ani neudělám nákup v krámě. Jo, jediné co dokážu je říct "Dobrý den. Jeden chleba prosím. Děkuji."

No a co se za ten týden událo? Hned na začátku jsem byla s Mike-m na dvou schůzkách, jen tak poznat lokální byznys. Sice jsem se nijak neangažovala, protože to bylo stejně jen o IT věcech, ale aspoň jsem se seznámila s novými lidmi. Ale to už jsem asi zmínila v minulém příspěvku.

Taky jsem se přestěhovala do vlastního pokoje hned pod střechou, takže se nemusíme tísnit s Mikem v jedné komůrce. Jen začínám mít obavy, že jestli bude pršet, tak mi prosákne strop. Protože afghánské střechy jsou dělané jen z hlíny a bláta.

můj nový pokoj/my new room

EPAA meeting - typicky afghánský byznys

Včera jsem byla s Mikem a Waheedullou na schůzce v EPAA (Export Promotion Agency of Afghanistan), kde jsme si dohodli finanční poradenství za výměnu kontaktů na vlivné lidi v organizacích, které nám pomůžou získat investice. Takže během následujících dvou týdnů budu částečně pracovat pro EPAA, dostala jsem tam i dočasný office a vpodstatě jim budu dávat dopořádku finance a trénovat 3 lidi na to jak pracovat s účetním programem, finančními výkazy a předpovídat a vyhodnocovat fin. stránku. NO, nedivte se. Takhle to funguje v hodně (většině) afghánských firem. Postě šéf je ten, co má aspoň nějakou zkušenost ze zahraničí, byť jen jako prodavač mobilních telefonů, a v Afghánistánu pak vede celou firmu afghánského telefonního operátora. A finance? To se neřeší. Prostě peníze jsou, tak se za něco utratí. Nějaký plán projektů? Předpověď cash flow? Ne ne ne. Kde žijete? Ten chlapík co dělá finance prostě jen ví jak oskenovat faktury a poslat je do Německa (v případě, že peníze na běh oranizace jsou ze zahraničí) a jak platit účty a tím to hasne. To že se utratily peníze na rok během půl roku? Upssss.. no nic, musíme napsat o další. Ale teď si šéfík řekl dost. Sice sám studoval v zahraničí, ale bohužel k ekonomii to má daleko (personalistika). Jelikož ale sám už ztrácí přehled o tom, kam se ztrácí peníze, využil Mike-ho a toho, že jsem tady já, co by študovaná finančačka. Jak už jsem zmínila, jako protislužbu nabízí vlivné kontakty. Takže se už moc těším, až budu konečně moct dělat to, proč tady vlastně jsem. Bohužel, v Afghánistánu jsou kontakty velmi důležité a bez nich a doporučení, se k vlivným lidem vůbec nedostanete.


Večeře s kolegy

Amruddin (firemní kuchař/ company cook), Khalid (IT guy), jeho bratranec/his cousin, Waheedullah (finance guy)

Během týdne jsem byla taky pozvaná na večeři domů k našim třema zaměstnancům (celkem nás je 6 + 3 brzo příchozí). Bydlí pospolu ve firemním bytě, protože ani jeden nejsou z Kábulu spolu ještě s dalšími kluky. Vlastně dva z nich mají rodiny stále v Pákistánu, Pešavar. Jedli jsme rýži s bramborem a mrkví - zajímavá kombinace. Připomíná mi to jídlo, co kdysi dělával Sangharsh. Jako příloha byl samozřejmě jak jinach chleba, jogurt (docela kyselý) a zelenina.

Večeře byla bohužel krátká, kvůli našim "zavíracím hodinám" v Mediotheku. Stačili jsme jen něco málo shlédnout v televizi z indické a afghánské telenovely, něco málo pokecat a najíst se. Afghánci jí většinou rukama, popřípadě si nabírají jídlo chlebem (kromě polívky a jogurtu samozřejmě) a jí se na zemi na speciálním koberci k jídlu určenému.

Naštěstí afghánské jídlo je jen jemně pikantní, ale ne pálivé. Díky bohu! Taky, jak jsou afghánci pohostinní, tak vždycky naloží na talíř jak pro tři. Vypadá to blbě, když jíte a furt neubývá :s Ale náš kuchař už mě zná a vždycky mi naloží málo tak abych to snědla. Popřípadě si přidám, když mám ještě hlad. No, ještě že tak :) Cítím se vždycky špatně, když mám nechat na talíři stále kopu jídla, ale já toho fakt tolik nesním. Takže chudák Mike po mě vždycky dojídá.. teda já ho nenutím, ale zatím odmítl jen jednou. Myslím, že tady za ty dva měsíce přiberu pár kilo :( a Mike ještě víc.


Zásnubní párty - jeden z hlavních byznysů v Afghánistánu

Včera večer jsem byla na zásnubní párty našeho budoucího spolubydlícího (za 14 dní se budeme stěhovat do nového domku o šest ulic dál, už se těším na soukromí a neomezený příchod domů v pozdních večerních hodinách). Jmenuje se Umer (Naveed) a jeho snoubenka je teprve 18letá slečna Lima, afghánsko-německého původu. Toho času studujíc gymnázium v Německu. Afghánské zásnubní a svatební párty jsou jeden z nejdůležitějších byznysů v zemi. Svatby a zásnuby jsou tu na denním pořádku, je tu celá ulice plná svatebních "domů", kde se párty odehrávají a samozřejmě prodejny dárkových předmětů a květin mají o o bživu postaráno.

Párty byla zajímavá. Bohužel jsem si moc nepokecala, bo tam skoro nikdo neuměl anglicky a já ještě neovládám dari (afghásnká perština). Slečny a paní měly nádherné třpytivé róby, šaty jak na bál .. no i na bál by byly moc krásné ... prostě já se svým typicky evropským oblečením jsem tam vůbec nezapadala. Bohužel jsem si nedovezla žádné šaty :( Možná si budu muset něco pořídit, protože mě čeká ještě minimálně jedna, ale asi víc, takovýchto párty. Ale vraťme se k věci. Párty byla rozdělená do dvou neprůchozích místností - pro ženy a pro muže. Samozřejmě v ženské části byla i většina dětí (obojího pohlaví) a taky pár chlapů, zřejmě nejbližší rodina snoubenců, no a samozřejmě sám pár o sobě. Protože Lima jako žena nemůže do mužské části, tak většinu času strávil Umer s ní v ženské. Aspoň se mohl kochat krásami žen, které pro tuto příležítost odložily své burky a šátky z hlavi a oblekly si více odhalující šaty. I když i tak zakrývaly hodně. Některé ženy si i po dobu této párty ponechaly šátky na hlavě, ale to je spíše ta starší generace. Chlapi na sobě měli obleky nebo tradiční afghánské oblečení.

V průběhu párty mě překvapilo, že ti chlapi co tam byli normálně tancovali s holkama. Sice se nijak nedotýkali, ale "pařili" spolu na afghásnkou hudbu afghánské tance. Prostě se kroutí rukama všelijak možně a otáčí se dokolečka. Vpodstatě bych to přirovnala hudbě a tanci v Indii a Turecku.

Taky jsem viděla, jak jedna slečna docela peskovala nějakého chlapíka ... netuším kvůli čemu. Jinak mi přišlo, že vztahy mezi muži a ženami jsou vpohodě, normálně se spolu bavili a tak. Možná to bylo tím, že Umerova rodina je docela hodně liberální. Samozřejmě neexistuje, aby se na veřejnosti ani před rodinnými příslušníky líbali na ústa a projevovali jakýkoliv jiný fyzický kontakt. Jediné co je přípustné je u ženy podání ruky a 3x polibek na tvář a u muže podání ruky a popřípadě jeden polibek na líčko. U více konzervativních mužů ani podání ruky ženě nepřísluší a pozdrave se projevuje přiložením pravé ruky k srdci a mírný úklon hlavy.

Umer mě samozřejmě představil jeho snoubence a také jeho a její rodině, což bylo velice milé. Rodiče, sourozence a jejich bandu dětí. Umerova mladší ségra je super, bohužel její jméno je pro mě nevislovitelné, ale začíná na "Br...". Ta se o mě pak tak trochu "starala". S Limou jsem si pokecala tak trochu rusko-německo-anglicky. Hmm.... možná bych se fakt měla naučit rusky. To je už třetí člověk co se mě ptá jestli umím rusky. A taky bych asi měla oprášit němčinu abych mohla udržovat dobré vztahy s majitelem Mediotheku (tam kde sídlí firma a ted i bydlíme), který neumí anglicky, ale studoval pár let v Německu.

Jak už jsem zmiňovala, afghánci jsou velice milí a pohostinní lidé. Takže i jsem se skoro s žádnou ženou nebyla schopná domluvit ani na tom jak se jmenujem že jsem z Čech a že nerozumím dari ani pashto, přivítali mě velmi vřele, typicky podáním ruky a 3xpolibkem na tvář, po dobu párty se furt na mě usmívaly a ptaly se jestli něco nepotřebuju, při večeři mi samozřejmě naložily metrák jídla a pak se se mnou stejně vřele rozloučili. Na večeři byla rýže na čtyři způsoby, nějaké druhy masa, špenát, hranolky, jogurt, chleba, zelenina a ovoce a k pití pepsi a voda.

Bohužel jsem musela z párty odejít v 10, kvůli tomu že v místě kde teď bydlíme mají "zavírací hodiny" v 10 večer. Mike to ukecal na 11h. I tak na nás "chudák" vrátný čekal až se vrátíme aby pak mohl jít spát. Nemáme totiž klíče od hlavní brány. Dokonce jsme měli odvoz přímo z párty. Naštěstí. Jezdit v pozdě v noci taxíkem není zrovna bezpečné.


Praní prádla - opravdový zážitek!

Stěžujete si, že perete moc? Že to trvá dlouho a že se u toho nadřete? Tak to si teprve užijete Afghánské praní prádla. Zde je 7 dobrých rad jak na to!

Postup:
1. namočit prádlo - maximálně dvě kila - do lavoru s práškem. Nechat odstát, nasadi super gumové rukavice, pořádně přeprat, vykrouti a hodit do pračky pákistánského původu.
2. naplnit úžasnou pračku horkou vodou. Nejlépe funguje horní plnění ze sprchy. Nasypat prášek na praní. Zavřít pračku, nastavit časovač na 15 minut (maximální čas). Upozorňuji, že pračka není "peroucí" ale spíše nástroj na "dokončení praní". Jen tak prádlo přehazuje a přemýlá. Je to taková ta pračka s vrtulkou naspod.
3. po vyprání natáhnout opět gumové rukavice - jinak hrozí opaření. Vytáhnout prádlo z pračky, pořádně vykroutit, pověsit na šňůru. Pozor, spodní prádlo se věší jedině ve vlastním pokoji, jinak by mohlo dojít k pobouření místního obyvatelstva.
4. pokud máte víc jak 2kg prádla, tak celý postup zopakujte znovu, pokud ne tak...
5. vypustit vodu z pračky - tj. nacpat odtokovou hadici přímo do kanálu.
6. uvést pračku do původního stavu, uklidit podlahu v koupelně
7. uvařit si zelený nebo černý čaj a spokojeně si oddychnou, že je po prádle a může se o praní vesele debatovat :))))))

Názorná ukázka v podání Mike-ho. Practical example under Mike's scenario.

Afghánská personalistika

Taky jsem v průběhu týdne měla možnost poznat, jakým způsobem jednat a nejednat s afghánci. Vpodstatě tady jde o nepřímou komunikaci a člověk si musí dávat pozor na to co a jak to říká. Afghánci neřeknou, když je něco našve. Prostě to v sobě dusí. A když se problémy nahromadí, tak pak vybuchnou. Myslím, že jsem předevčírem našvala jednoho kolegu, protože se pak se mnou celý nebavil a ráno mě skoro ani nepozdravil. Zdraví se totiž vždycky slovy "Salam (dobrý den)" a podáním ruky. Což mě tím víc utvrdilo, že jsem si měla dávat víc pozor na jazyk. Včera se to ale nějak asi uklidnilo, možná ho to přešlo, protože odpoledne už vtipkoval a i se se mnou normálně rozloučil (zase podáním ruky a přáním hezkého večera).

S Mike-m teď trochu řešíme komunikační kanály a jak přimět lidi aby dali vedět když něco nechápou. To je z dalších typických afghánských rysů. I když něčemu nerozumín, ta to nedám znát a nezeptám se. Naštěstí tohle se trochu daří odbourávat. Naopak, Waheedullah je naštěstí i naneštěstí ten co se zeptá. OK, zeptej se, vysvětlím, chápeš, OK. Nechápeš, tak znova. Ale ne! On to pochopí, zopakuje si to pro sebe třikrát, pak to zopakuje mě dvakrát-čtyřikrát aby zjistil jestli chápu to že on to chápe a pak je to teprve ok. Zrovna tak se mi snažil něco vysvětlit a říkal mi to asi pětkrát dokola. To už jsem vybuchla a řekla mu, že mi to stačí říct jednou a že když to nepochopím, tak že se zeptám. Doufám, že ho to moc nedostalo :s Možná jsem až moc přímá, ale bez toho se prostě zaseknem na jednom místě a nepojedem dál. Možná to opakování furt dokola má hodně společného s tím, že afghánci strašně rádi mluví. O čemkoliv. Uvaří si čajíček, sesednou na gauči a klábosí. Horší jak babky na zápraží, fakt. Postě v afghánistánu pojem "Čas jsou peníze" nic neznamená. Tohle se snažíme taky v práci eliminovat protože samozřejmě pro nás čas jsou peníze! Jakékoliv kecy okolo, momo práci. Useknout po pár minutách a dost. Protože tady jsou fakt problémy s produktivitou práce všeobecně. Nemusíme tohle podporovat. Ale nevěřili byste jak je to těžké jim prostě tu evropskou kulturu vštípit do mozku. ... když se jim to nelíbí, začnou se vymlouvat na kulturní rozdílnosti ... běžte s tím někam....!!!

No nic, nechtěla jsem tenhle příspěvek skončit nějak negativně. To určitě ne. Ted pro mě nastává v budoucích týdnech opravdu zajímavá práce, už se nemůžu dočkat až dostaneme kontakty přes EPAA. Taky jsem našla super články a statistiky o investicích v Afghánistánu, takže myslím, že budu mít dostatek podkladů ke své diplomce.

Tak jo, čauec a moc se mi v té ČR nerozpustě. Představte si, že já ve stených vedrech musím nosit dlouhou skuni a nebo rifle a volnou halenku, plus mimo office taky šátek na hlavě a přes ramena/prsa. Believe me, je mi v tom docela teplo. Ale zvykám si, možná mi to pak nepříjde a jak přijedu v zářívdo ČR tak mi bude zima :)


********************************************************

Hello,

first of all my apologies for grammatical and other weird words in this article. Its already quite late when I am writing it.

So I am here already a week and three days and I feel like being here already a month. Hm... why is it like that.

I think I got pretty used to the local culture and environment. Even Mike is saying that he is suprized how fast I was able to adapt. I stopped complaining about wearing a headscarf, just took it as a fact. I also started ignoring plenty of garbage and not nice smell in the streets. Also learned how to deal with begging children and adults and all those phone-credit sellers in the streets.... i know, didnt say maybe nicely, but u know - once you give them, they will be following you all the time. Basically I just took this country as it is and accepted it with its own pros and cons. I guess my Icelandic experience helped me as well.

I dunno what it is that I got so quickly used to the things, but my bet is that its in Afghan people themselves - their opennes, friendliness and hospitability. I feel comfortably here and I dont have communication problems talking to people, simply they are talking to me with no probs. And even if they dont know me, they are just friendly, offering help if needed anytime. My only current communication problem is the language. I can speak in english at the office, but outside the office I am totally lost. Not to have Mike with me all the time, I wont be able to do even simple shopping in the store. I can only say "Hello. I would like one bread please. Thank you."

Well, and what has happen over the last week? Right at the beginning I went to two company meetings with Mike. Though that was no use of me, I at least got to know our customers and so how things work. But I guess I wrote this already in last post.

I also moved to my own room. So I dont have to share that small room with Mike anymore. So we have our own privacy and space. My concern at the moment is the weather. If its going to rain, my celling is goint to leak, because the roof is made only form mud and my room is just under the roof.


EPAA meeting - typical way of doing business in Afghanistan

Yesterday I was at the company meeting with Mike and Waheedullah at EPAA (Export promotion agency of Afghanistan). Here we did some kind of exchange - for our (resp. mine) financial advisory we will get contacts to high-leveled people in orgnizations/companies where we can get money as investments or grants. So, in next two week I will be working partly for EPAA to put their finance into order and create some kind of tansparent system of forecasting and evaluation for them and then train 3 people on that. We also got temporary working office there (climatization, free meals, drinks ... wow what a comfort!). Suprized that they dont have this yet?! Dont be! Thats the way how most of afghan companies think. Money comes, we spend them. No worries on what. Until we have money we can enjoy :)

But what u can expect if the top boss is the guy who has some kind of "international experience", e.g. middle-management guy in phone company in US can simply be the head of the big mobile phone company in Afghanistan.

Well, I am really looking forward to have this thing done, so we get our contact to needed places and I can finally work on why I am actually here - investments. U know, personal contacts and recommendation is the way how to get around in Afghanistan, so cant wait to it :)


Dinner with colleagues

During the week I was also invited of dinner to the apartment of our three colleagues (we are all of us 6 + 3 coming soon). They live togethere because they are not from Kabul, and actually two of them have their families still in Pakistan, Peshavar.

Dinner was unfortunately short because of "closing hours" of Mediothek. We could just see a little bit of indian and afghan serial, chat over some stuff and eat. Afghans are usually eating with their hands or use bread as help, food is served on the special carpet (used for serving dishies) and ppl sit around.

We were eating rice with potatoes and carrot - interesting combination. It reminds me of food what Sangharsh was doing sometimes. As a side dish we had of course bread, yogurt (quite sour) and vegetables.

Luckily afghan food is just a little spicy, but not hot. Thanks God! Also, as afghans are hospitable, they but tons of food on the plate. It could be easily eaten by 3 ppl. It looks bad if you eat all the time and there is still plenty of food on your plate. :s Poor Mike is always finishing after me. ... but I am not forcing him. He just never refuses, maybe did once. I guess I will gain some kilos during these two months :( and Mike even more ...

But our cook already knows me, so he puts just right amount for me on the plate so I am able to eat that. If I am hungry more, I can just ask for more. Lucky me! I feel always bad leaving a lot of good food on the plate, but I really dont eat that much!


Engagement party - one of the top businesses in Afghanistan

Yesterday evening I was invited for an engagement party of our new/future room-mate in the house. We are going to move in around 2 weeks into new house just 6 streets from where we live now. The name of my friend is Umer aka Naveed and his bride's name is Lima. She is afghan-german girl, just turned 18 and still studying at collegue in Germany. Afghan engagement and wedding parties are on of the ongoing businesses in the country. There are happening daily, there is even a long street full of only wedding halls and of course lots of gift and flower shops around who surely don't have any concern about "surviving".

Party was very nice and interesting. Unfortunately I didnt manage to chat that much because almost noone spoke English and I am still not able to speak Dari. Young ladies and women had very nice shiny dresses which would be even a shame to wear at the ball. They looked fabulous! And me - kind of didnt manage to fit in with my european-style clothing :( And unfortunately I didnt even bring any dress with me from home. I guess I need to get one of these dresses, because there is at least one more party awaiting me. But back to the topic. Party was divided into two separate rooms - for men and women. And of course in women area were most of the kids (both sex) and also couple of guys, I guess the closest family members. And of course couple itself :) Because Lima as a women cannot enter men part, Umer was staying most of the time with her in our (women) area. Well, at least he could see the beauties of ladies in there wearing nice dresses and not wearing a head-scarf or "burka". But still there were pretty covered according to European standards. Actually, I saw some women wearing a head-scarfs all the time - but those we mostly older and I guess also more conservative women. Men were wearing suits or some of them traditional afghan clothes.

During the party it surprised me, that those men who were there were actually dancing with girls. Well, of course they weren't touching or anything else but were dancing afghan dances on afghan music. Afghan dance is basically about waving your hands, twist and turn around. I would compare it to Indian or Turkish music/dance.

I also saw how one girl was kind of giving orders and arguing with a guy regarding something... so it seems like the relationships men-women are pretty ok. There were talking to each other without probs. Maybe it was because Umer's family is pretty liberal, what do I know? But generally in men-women relationship doesn't exist any physical contact on public and nor infront of family members (no kissing on lips etc.). The only thing which is allowed is between women to kiss 3times on cheeks and men-women to shake hands and possibly also small kiss on a cheek. More conservative men would not even offer a handshake to a women, but greet with putting right hand close to heart and little bowing.

Umer of course introduced me to his future wife and also to his and her family – parents, siblings and their banch of kids. That was very nice! I also got pretty close to his younger sister, who's name starts with “Br... “ no idea how it continues. Its hard for me to pronounce and remember names :s She was a bit taking care of me during the party. I had also some chat with Lima – kind of russian-german-english style. Hmm...I think I should learn Russian. It is already third person who is asking me if I speak Russian here. And also I should move on with my German knowledge form high-school. So I can keep on having good relationships with the owner of Mediothek (the place where our company is based and we live at the moment). He doesn't speak English, but was studying few years in Germany, thats why.

As I already mentioned, Afghans are very friendly and hospitable ppl. So even though I was not able to almost communicate with anyone, nor to say my name and where I am from, there were very nice to me. They welcomed me with handshake and 3 kisses on cheeks, during the party there were checking up on if I am alright and need anything, during dinner of course I got tons of food on my plate, and when I was leaving they said me again so nicely goodbye. For dinner we had 4 types of rice (different variations), pieces of different meat, spinach, french fries, yogurt, bread, fruits and vegetables and to drink pepsi or water.

Unfortunately we had to leave party at 10p.m. because at the place where we live we have “closing hours” at 10 p.m. Mike managed to force the guy to wait for us until 11p.m. We do not have unfortunately keys from the main gate ... stupid idea of Mediothek´s owner. We got even a lift home by one of the drivers. Nice! Its kind of dangerous to be hanging around the city during late night, taking taxi etc.

Doing laundry - exciting experience!

Are u complaining too much about the work you have to do to be able to do laundry? Is it too hard for you? Too time consuming? Then be sure that doing laundry in Afghan style is totally different experience from what you know. And we will see how's on better side ok? Here is 7 great rules how to do laundry in here:

1. soak your clothes into the bucket, add hot water and washing powder. Let it stay for a while and then use great gum-gloves and properly wash them, rinse them of and throw into great pakistani washing machine. Don't use more than 2kgs of clothes!
2. fill up the washing machine with hot water - the best way is to use shower for that (u can see on picture). Add washing powder, close it, set up for 15 mins (thats max. time) and wait until its done. Make sure that you washed clothes well enough before, because this washing machine is rather - clothes finisher- than washing machine, as Mike would say.
3. Put on again gum-gloves and take clothes out of the machine, rinse them of properly and hang them on the rope. Make sure there is no underwear hanging on "public", this should stay only in your room.
4. If you have more than 2kgs to wash, repeat points 1 and 2. You might also change the water in the washing machine in meantime.
5. If you are done, take the water out of the machine - best way is to just stick tube directly into the drain.
6. Clean up the machine and bathroom.
7. Make a green or black tea, breath easily - its over. And u can start happily chatting over the tea, e.g. about doing laundry :)))))


Afghan human resources

During this week I had also chance to get real insight into how to talk and not talk to Afghans. Basically its all about indirect communication and man has to be careful about what and how he is saying things. Afghans do not say if they get pissed, they keep it inside them. And if issues roll up, they explode at the end by screaming and swearing. I think I made angry one of my collegues two days ago, because he didnt talk to me the rest of the day and next morning even didnt give me a handshake which is typical greeting here. I really have to be careful with what I am saying, ups..... But yesterday he was alright, he even made some jokes and say good-bye in traditional way. Maybe it just went of his mind.

With Mike I have been chatting a lot about communication channels and also how to make sure that people say if they do not understand something. Thats another typical Afghan thing – even if I didnt get it, I dont ask. Luckily this is not that bad in our company. In opposite, one of our guys is luckily and unluckily asking and making sure. But still. OK, ask me what you didnt get, I will explain, got it?, OK. Didnt? Once again. But what the hell! He gets it, then three times repeats the thing to himself to make sure he really got it, than repeats it four times to me so I understood that he understood and we are on the same line. Sorry but this was too much for me! I kind of explode and told him that saying it once is enough for me. If I dont get it, I will ask more.

Maybe I am tooooo direct. Like things to be moving. Maybe all this repeat-repeat thing has a lot in common with sitting around the table and drinking cup of tea (chai). They love to talk, and a lot! They are worse than retired grannies chatting on the hallway. Basically saying “Time is money” doesnt mean anything in here. We are also trying to eliminate this at work, because of course for us time is money! Whatever chats around non-work related stuff cut off after few mins, no MSN/chat during the working hours... Also generally here, there is problem with productivity of the people. And we do not support this. But you wouldnt believe how hard it is to implement just a small bit of european working culture in here. And sometimes I have feeling that if Afghans dont like something foreigner asks for, they blame it on their cultural differences. ... go with this somewhere! I do respect and understand the culture and habits but don't blame stupid and not related stuff on it!

Well, didnt want to end up this post negatively. Definetely not. I am really getting excided now regarding future cooperation with EPAA, getting their contacts to companies/organizations and meeting them. Finally I will do what I am really here for – investments. I also found already pretty a lot of info abt FDI in Afghanistan. So I think I will have great diploma thesis :).

Kabul, Afghanistan - english part

Hello,

as I promised, finally I am writing news about how is it in here. I would compare it with India as regards to hygienic conditions, a little better it's with the traffic (people do drive here as crazy as well and do not respect any rules, but are more careful). Well, thats as I can say from what I have heard about India and saw in the TV. And of course, its an Islamic country so it's a given dress code in here and also position of women and men in the society. But not to go too much in details now, I will start from the first day of my arrival.

As I already mentioned, flight from Dubai had 7 hours of delay. Luckily enough I got to know 3 afghan guys at the airport in Dubai and they were doing me a company during that time. I had some short chats also from other afghans who were waiting with us for the plane to Kabul. All of them were very curious why I am going to Afghanistan, who to do there, if I am not afraid etc. .. but also were telling stories about how it looks like there, how are the people etc. Generally I have a good feeling about Afghans, there are very friendly, nice and helpful people.

At the airport was Mike and 3 other guys from AIESEC waiting for me. They took us to the apartment of MCP of AIESEC Afghanistan. We were offered by green tea, salted pumpkin seeds, stones and something else. I even do not know what was it and how it is called, but it was good :) First night we we slept at his place as it was already too late when I arrived. I was sleeping on matrace in the living room, covered by blanket and from the other side of the room was fan blowing on me. In the morning we had for breakfast coffie, afghan bread (nan) by taste similar to pita, and melted cheese (normal triangles in the box with logo of “Happy cow”). After breakfast I had a “shower”. Because in the building where the apartment is, is very low pipe pressure, i had to use a small bucket to wash myself. As well we had to heat up the water on the cooker as apparently wasn't water boiler. And what even more, I was just standing in the middle of the bathroom, having my slippers on and washing myself there as they do not have bath tubs here.

After that we went to the other part of the city, where building of Mediothek is, where our company's office (PAIWASTOON, www.paiwastoon.com.af) is based and also our temporary “apartment”. It's actually just one small room with one bed, one mattrace on the floor, one table, no wardrobe and two shelves full of afghan books, which are owned by Mediothek (those books were here to be hidden in front of Taliban and they will hopefully be one day in the library for usage).

And how does it look like in the city? Honestly, I am still in a shock from what I see in the streets, but actually, what can I expect from Asian and second poorest country in the world, huh?

Afghans are brown-skin people (as indians are), but they do not look like all the same. They have different types of faces, body shapes, and most of them are tall. Some of them, mostly the young ppl, are wearing jeans and T-shirts or shirts, as well as the girls can wear jeans, but have to have their butts covered by long shirts or dresses. They have to wear also a head-scarf. Some parts of the city are still more conservative and women are wearing burkas (long cover over all their body even with face covered, just left some net for seeing and breathing) and men are wearing traditional clothes – long shirt under their knees, trousers and some of them also turban. At the head and over my shoulders I have to wear head-scarf, but not necessarily at the office, home or in some restaurants. When we were there they were looking strangely at me .. well foreigner :), and of course we draw attention of children begging for money or selling chewing gums or whatever it was. We have even seen a women sitting in the middle of one road stream and begging for money when cars were slowing down to avoid hurting her.

In Kabul you can find a lot of contrast, beautiful glass houses, huge buildings (palaces) for big companies and other organizations, newly build or re-build schools, mosques, hotels, nice shops with clothes and shoes (men suit, nice trousers, ladies dresses), asphalt roads, relatively nice cars – could be compared to “our world”. And on the other hand you see half-ruined buildings without roof and half of the first floor and in the ground floor just build up small shops, burned schools, somehow build houses just right on the mountains where missing water and electricity supply.

Public transport works here very chaotically – there are old buses full of people (but not that as u can see in India, there are no ppl siting on the roof of the bus or so). Bus always horns, stops, some guy runs out of it, screams over the street where he is going, couple of ppl join and it goes further. You never know when and where he does stop and if maybe u dont get robbed in there. The rest of transport is done by taxis (yellow-white cars), price is a subject of bargaining. Well, basically everything apart from stone-shops is a subject of bargaining. Ah yes, and also there are people riding bikes, soviet type, and carts with dunkies. Traffic has almost no system, cars are overtaking each other but they respect each other and I haven't seen any car accident yet. There are also no zebras on the roads so people are just crossing road wherever, but cars do stop if they see them in the middle of the road. Driving is on the right side of the road, but you can find here all kinds of cars, even with the driving wheel on the right.

Streets are full of people, most of them are not-asphalted and the same the walking paths. So, its very dusty here. Luckily, Kabul is in 1800 m. above the sea level, surrounded by mountains, so there is not high humidity. Its around 5˚C more than back home. But even just this can make from all the garbage lying at the paths corners and in the drains, very smelly and disgusting thing.

Yesterday, after morning moving and short walk through the town around Hotel Kabul, we went for lunch to one of the restaurants which serve food in the garden. It was bit more expensive, but sill we paied around 26 dollars for two, which is ok. I had melon juice, appetizer was afghan bread and two different spicy sauces, and the main course was rice with little spicy spinach and almonds, and one big bottle of water. Afterwards we went to the main market (bazar) where I bought new scarf for two dollars as the green one I have doesnt fit with some of my clothes. Market was very interesting, reminding me a Vietnamese market though here the people put their products on one piece of carpet on the ground. Most disgusting experience I had after seeing meat seller – just pieces of meat, liver, dunky heads and wherever else was just hanging outside on the sun and plenty of flies around it. Ugh, i would never buy that. I guess I become a vegetarian for those two months.

After the market tour we went to nice coffee house and also we went to the top roof restaurant for dinner. And again we paid for two meals 22 dollars. I had pasta with chicken meat and sauce, Mike had vegi pasta with cheese sauce, and two pots of green tea with it. Thats worth of it, right? And I always get so much food that I am never able to finish that. Mike is telling me that I should eat it all or leave just a bit, that its impolite to leave a lot of food. So I guess I will gain some weight :s

Saturday was my first working day, I got to know our finance guy Waheedulah who taught me briefly our accounting programm. Also I had to instal Linux into my computer (operational system) so I would be able to run all the company programs smoothly. During the afternoon I heard some explosions, so of course I was immediately with fear asking guys whats going on. Do not worry :) Nothing bad was happening. Thats just that the mines in the fields near Kabul are blowned up under control of specialized companies. So, be calm :)

Our company has even its own cook :), so for lunch we had a rice with pepper, nan and yoghurt. I am rather trying to avoid youghurt, I really do not wanna get sick just right from the beginning of my stay, but I guess I will not be able to avoid some stomach problems. As I see all that food, I guess I will enjoy really a lot of rice and nan in here :) Nan (bread) is served with every meal.

At 2p.m. I and Mike went to the company meeting with one guy from internet cafe, with whom I will be probably meeting very soon regarding investments. Mike was trying to deny access to porn and gambler pages on the computers and get rid of the virus on the server. So at least I had time to write this article :)

I should also mention that its really visible economical development on Kabul. New buildings and roads are build and government is trying to move the city center outside the current one towards the university area. I guess it would be very hard to repair all these roads, paths and drains, which has been here for ages.

See pics below Czech text.

Dubai

Zprávy z Dubaje

Ve 22.55 středa večer jsem přiletěla na letiště v Dubaji. Z letadla jsem měla nádherný výhled na Černé moře a hory okolo, a pak na krásný osvětlený noční Dubaj (přesně symetrické obdélníky). Hned po vystoupení z letadla me Dubaji velmi vřele přivítal. V letadle říkali, že je venku jen 25°C, ale vlhkost vzduchu je tak vysoká, že jsem se cítila fakt jak v sauně. Nechápu, jak tady Chico může žít.

Naštěstí jsem nebyla hned transferována na Terminál 2, takže jsem si mohla prohlédnout a užít Terminál 1. Mám pocit, že dubajské letiště je vytvořeno jako palác. Je tu dokonce na každé straně terminálu mešita (zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy) – a to se celý terminál dá přejít do 20 minut. Ta budova je velmi vysoká, má asi tři patra (možná víc) a vysoký strop. Všude po stěnách jsou různé malby, a to ne že malé, ale přes celou stěnu. Např. stádo koní, atrapa nějaké typické Arabské budovy atp.

Taky jsem si užila wifi internet dokud mi neumřel počítač. Sice jsem našla zásuvku, i dokonce mi ta redukce co jsem si koupila tak nedůvěřivě v Datartu seděla, ale zásuvka nefungovala :(. Místo toho, abych se pokušela hledat další, radši jsem se rozhodla to zabalit a jít spát. Taky se není čemu, když jsem vstávala v 3.40 ráno a v letadla naspala asi jednu hoďku. Prvně jsem se zkoušela nějak poskládat na sedačku, ale strašně mě z toho bolely záda a nevydržela jsem to dýl jak hodinu. Takže jsem se pak šla projít po terminále, udělat nějaké fotečky a hledala jsem nějaké volné místo na zemi (a že ho bylo fakt málo). Nakonec jsem našla volno za jakousi zástěnou, tak jsem se tam na zem poskládala, a měla i dokonce „soukromí“. Spala jsem nepřetržitě asi 3 hodiny, ale někdo mě v půl šesté vzbudil jak si zkoušel nacpat šňůru od notebooku do zásuvky u které jsem ležela. No a bohužel od té doby už jsem neusla. Takže po jakéž takéž očistě jsem se vydala hledat Transfer desk. Večer mi řekli, že můžu přijít v šest, tak jsem to šla zkusit. Sice mi to trvalo než jsem to našla, ale našla, dostala palubní lístek a byla přepravena mikrobusem na Terminál 2.

Ve skutečnosti terminál 2 není zase tak špatný jak ho Mike popisoval. Je tu víc než jeden obchod, sedačky jsou docela pohodlné a funguje tady elektrika! :) ale ne bohužel internet :(.

Jé, ještě bych asi měla zmínit, jaký byl let s Emirates. Vzlet i přistání byly vpohodě, v průběhu letu jsme mohli sledovat různé filmové a hudební kanály nebo číst noviny a dostali jsme obrovskou super veJé, ještě bych asi měla zmínit, jaký byl let s Emirates. Vzlet i přistání byly vpohodě, v průběhu letu jsme mohli sledovat různé filmové a hudební kanály nebo číst noviny a dostali jsme obrovskou super večeři. Oskenuju jídelní lístek a dám ho sem :). Taky jsem trochu pokecala se svou spolucestující, paní z Nového Zélandu, která byla ve Vídni na svatbě své dcery.

OK...první část zprávy jsem psala si v 9h ráno, když jsem netušíc věrně doufala, že letadlo poletí včas. A ted se dostávám k části, kterou jsem napsala až po odletu z Dubaje. Plánovaný odlet 11h ráno, skutečný odlet 7 hodin večer. Takže si asi dokážete představit, že i super druper letiště vám začne lézt po pár hodinách na nervy. Ted popíšu co se mi stalo a že to zase tak není neobvyklé.

Šli jsme ve stanovený čas k bráně na letadlo společnosti Pamir, kde nám zkontrolovali palubní lístky a posadili do místnosti tesně před nástupem do letadla. Během deseti minut nás vyhodili zpátky do čekací haly a překli, že je letadlo požeděné o dvě hodiny z technických důvodů. Chudáci co měli letět s firmou Ariana Afghan Airlans dokonce čekali už od pul sedmé ráno na svůj let a ještě v těch 11 ještě pořád seděli na dubajském letišti.

Ve dvě hodiny už jsme si mysleli, že poletíme my. Zase ohlásili, že to ještě nepoletí a že nám dají vedět. Par chlapu ze skupiny Ariana zakazníku se fakt naštvalo a začli se hádat se zaměstnanci u brány. Hlavně nadávali kvůli tomu, že chudáci děti tu už strávili celou noc a teď y ještě měli čekat na ohlášený jejich odlet o půl jedné v noci?! No nic, strhla se hádka a do pěti minut byl problém vyřešen – společnost Pamir se rozhodla, že ty chudáčky z Ariany teda odveze do Kábulu. Nám bylo řečeno, že ještě musíme počkat, ale že určitě poletíme. No a zase prd. S údivem jsme v 15.30 sledovali zákazníky třetí společnosti létající do Afghánistánu – Kam Air, jak odbavuje své cestující přesně načas a odlétá směr Kábul.

Kolem čtvrté hodiny nám řekli, že si máme jít na večeři, která nám byla poskytnuta zdarma za to čekání. Po večeri k nám přišel nějaký chlápek a siliboval že v 5 hodin bude všechno vyřešeno a určitě poletíme. No nevím co se stalo, ale v 5 hodin se nic nedělo a my čekali dál jak trubky. Někdo říkal, že musíme počkat až se vrátí Kamir letadlo, aby nás pak taky mohlo dopravit domů. Což samozřejmě znamenalo nejméně dalších 2 hodiny čekání, protože let do Kábulu trvá 2,5h a odletělo ve 14h. No a když už konečně letadlo okolo půl sedmé dorazilo zpátky do Dubaje, neměli jsme pilota.

Tak to už fakt nakrklo další lidi a zase se strhla hádka. Do deseti minut už nás hnali k bráně, zřejmě se zázrakem objevil pilot letadla. Znova zkontrolovali lidi – teda resp. prvních 15 a pak nás zas vyhnali ven, že nás musí přepočítat. Strašně se nám omlouvali, bylo vidět, že jim to nadávání a připomínky fakt nedělají dobře. I já si utrousila pár poznámek na nefungující systém. Ale naštěstí kolem sedmé jsme už seděli v letadle (myslím, že takové letadlo nevlastní ani nízkonákladové letecké společnosti).

Na palubě se ještě málem porval jeden afghánec s letušákem, protože jaksi nepochopil systém číslování sedadel a sedl si úplně někde jinde a letušák na něho zvýšil hlas a začal vyhrožovat, že jestli se nepřesune jinam, tak že ho vyhodí z letadla. Nakonec vše dopadlo dobře, i těch pootevřených bočních dveří si všimli dřív než letadlo opustilo runway a sice po tvrdém přistání, ale přece jsme zdárně po 2,5h doletěli do asi 15˚C mírně větrného Kábulu. Letiště je velmi malé, snad ještě menší než v Keflavíku. Hned po vystoupení z letadla nás čekala pasová kontrola. Myslela jsem si, že se budu muset registrovat atd., ale místo toho si úředník jen nalistoval stránku s vízem, usmál se na mě, zeptal se jestli jsem tu poprvé a s radostí mi vrazil razítko přímo přes víza a poslal mě pryč.

Asi bych měla ještě popsat, jakým způsobem jsem hledala kuft. No, prostě pásy nefungují, prostě se ty kufry rozháží okolo a musí si člověk najít ten svůj sám. Já ho našla, ale k mému nemilému překvapení jsem zjistila, že mi chybí zámek a že mám pootevřenou kapsu, ve které jsem měla dvě knížky. Naštěstí, když jsem si to zkontrolovala, tak tam všechno bylo. Abych mohla tuhle místnost opustit, ještě nás kontrolovali podle čísla kufru a čísla co jsme dostali při check-inu, jestli si opravdu bereme svůj kufr.

Venku jsem se rozloučila se svými novými kamarády (afghánci a pákistánci), kteří mi dělali společnost v Dubaji a v průběhu letu a pomohli mi najít Mike. Nebýt jich, tak vůbec netuším o co jde, protože většina informací se o odletu roznášela jen v Dari. Takže po úspěšném hledání po neosvětleném parkovišti jsem konečně našla i já svůj doprovod a odjela s Mikem a aiesecáři domů. A pokračování už znáte :)

**************************************************


Dubai news

At 22.55 I have arrived Wednesday night to Dubai airport. On the way I had a really great view on the Black sea and mountains aroun and as well on nice lighting night Dubai (in symetric sqares). I got a really warm welcome into Dubai right after I got of the plane. They said that its just 25°C, but the humidity is so high that I felt like in sauna. I cannot understand Chico, how u can live there.

Luckily they didnt transfer me directly to Terminal 2 rightaway so I had a chance to get to know and enjoy Terminal 1. I have a feeling from this airport that Dubai made a real palace from it. There is even a mosque on each side of the terminal (truly it doesnt take to go over whole terminal more than 20mins). Building is very high and has three floors (maybe more) and very high celling. There is all around huge drawings (over whole one wall), e.g. some group of horses, a typical building ...

I also enjoyed free wireless until my computer died. I found eletricity plug but it didnt work. So I just resignated and went to sleep. After getting up at 3.40 a.m. and sleeping on the plane only one hour or so I was really tired, so decided to give up on searching and went to sleep. Firstly I tried to sleep on the chair but that was very very unconfortable so after one hour of changing conditions I decided to go for walk through the terminal, make some pics and find some place to sleep on the floor. There were plenty of people, believe me! And a good thing in Dubai is that there is carpet on the floor almost everywhere so you dont feel that cold. So as I said I did and i found one spare space behind something so I had even a little privacy. I slept really well, almost 3 hours withouth waking up. But at some 5.30 someone was trying to plug in his laptopt into the electicity, which was just right behind my back, so he woke me up. And I couldnt fall asleep again. So I decided to find transfer desk, the guy said yesterday that I can come at 6 a.m. After quite of searching I got there, got my boarding pass and was transfered by micro bus to Terminal 2.

Actually Terminal 2 is not that bad as Mike was describing to me. There is more than 1 shop and also seats are ok to sit on. And what more, electricity works here :). Though the wifi not :(.

Oh yeah, I should also mention how was the flight with Emirates. I really recommend! Take off and landing very sooth, we could watch movies, listen music on different channels or read papers all the time. And we got very huge and delicious dinner. I am going to scann the menu list :). Also I had been chatting with one lady from New Zealand who was in Vienna for the wedding of her daughter.

OK...the first part of the post I was writing at 9a.m., not knowing what is awaiting me and expecting plane to be on time. And know here is the part which I wrote after all this Dubai experience. Expected departure 11a.m., real departure 7p.m. So, you can imagine that even super-druper airport goes on your nervs after couple of hours. I will now describe what happened to me, and I guess its not that unusuall.

In given time of 10.30 a.m. we went through to the gate of Pamir airlines where they checked our boarding cards and we were just ready to board the plane. Within 10 mins they kicked us out back to the hall and told us that the plane has delay of 2hours due to technical stuff. Poor people of Ariana Afghan Airlines were still waiting for their plane already from 6.30 a.m. and someone said that their plane is suppose to be delayed to 00.30 a.m. Can u imagine yourself with two, three small kids spending two nights at the airport?!

At 2p.m. we already thogh that we are going to fly finally. They again announced that the plane is not gonna fly yet but that they will update us. Couple of guys from Afriana customer group got very very angry and started to argue strongly with the stuff for flights to Kabul. There were mainly arguing for the children and that long waiting. Well, fight was over and within 5 mintes Ariana group was boarding Pamir plane. Pamir said that they will be too nice to allow them to use their plane to get to Kabul. And to us they told that we have to wait more, but that for sure we will fly that day. And nothing happened again! With a huge suprise we were watching how customers of Kam Air, third company flying to Afghanistan, are boarding their plane right on time and leaving to the direction of Kabul.

Around 4p.m. they told us to go and get a dinner, provided for free by the airline. After dinner some guy came to us to say that around 5p.m. everything is going to be sorted out and that we will fly. I have no idea what was going on, but still at 5p.m. nothing was happening and we were waiting again like some dummies. Someone said that we have to wait for Kamir to get back from Kabul to také us home. Which meant to wait two more hours as the flight to Kabul takes 2,5 hours one way and it left Dubai at 2p.m. So, finally when the plane got back to Dubai at around 6.30 p.m., we had no pilot!

That got people really angry and the fight was on. Within ten minutes pilot was found and they were calling us again to the gate. They started checking people – actually first 15 or so, and kicked us out again with the argument that they have to count us. Stuff was really appologizing to us, it was visible that all the bad notes on their account didnt make them feel nice. Even I did have some not nice argument about managing this and having „system“ in things. Luckily, they count us immediately and around 7p.m. we were already sitting in the plane. The plane which I guess not even low-cost companies do have :s

On the board was almost a physical fight between one old afghan man and steward, because that afghani guy most probably didnt understand the systém of numbering of seats and the steward started to almost shout on him that if he doesnt move immediately to his own seat he will be kicked out of the plane. But at the end, everything ended up well, even the half-open side door got closed before we left runway and after very hard landing, but alread some landing, in 2,5hours we got to around 15˚C light windy Kabul. Airport is very small, even smaller than in Keflavik. Immediately after getting off the plane we went through passport check-in. I expected them to ask me to register my addres of staying in Kabul, explaining reasons why I go there etc, but no. The officer just list through my passport, found Afghan visa, smiled at me and asked me if I am here for the first time, and with happy face put a huge stamp over it and sent me away.

I should also mention the random system of getting luggage. Basically, there is one baggage carusel, but not in use. Guys just drop luggages all around the room and you have to find yours. I found it pretty quickly, but to my disappointment I was missing a lock on my suitcase and the front pocket was half open. I had two books there and I was really worried of loosing them. I checked my suitcase and luckily nothing was missing. To be able to leave the room we got checked again if we are really taking our own suitcase (check the nr on the suitcase and the sticker you get at the check-in).

Outside I said goodbye to my new friends (afghani and pakistani guys), who were my company in Dubai airport, during the flight and helped me to find Mike outside. Not to have them I would be completly lost on whats going on with the flights, because all the info were told just in Dari. So, after successful searching for Mike in non-lighted parking lot I found my people and left with Mike and other aiesecers to home. And the rest of the story is already in other post.


aaaaa teď jsou na řadě fotky z Dubajského letiště .... aaaaand now pictures from Dubai airport :)

Letadlo z Vídně do Dubaje / the plane we flew with from Vienna to Dubai

Dubajské letiště / Dubai airport

moji noví Afghánští kamarádi co mi děli společnost na letišti / my new Afghan friends who were doing a company to me at the airport

Kabul, Afghanistan

Ahojky,

tak jak jsem slibila, pisu zpravicky o tom jake to tady je. No, asi bych to prirovnala k Indii co se tyce hygienickych podminek, o neco lepe to tu vypada s dopravou, i kdyz tu lidi taky jezdi jak blazni a nerespektuji nejaka dopravni pravidla. Teda aspon podle toho co jsem o Indii slysela a videla v televizi. No a samozrejme je to muslimska zeme, takze se tu respektuji pravidla oblekani a postaveni zen a muzu ve spolecnosti. Ale abych nepredbihala, zacnu od prvniho dne, priletu.

Jak uz jsem rikala, letadlo z Dubaje melo 7hodinove zpozdeni. Nastesti, na letisti v Dubaji jsem se seznamila s 3 afghancema, kteri mi pak po dobu cekani na letadlo delali spolecnost. Bavila jsem se i par ostatnimi lidmi, co cekali taky na letadlo do Kabulu. Vsichni byli strasne zvedavi proc jedu do Afghanistanu, co tam, jestli se nebojim a tak... ale taky mi sami vypraveli o tom, jake to tam je, jaci jsou tam lidi atd. Vseobecne mam z Afghancu velmi dobry pocit, jsou to velmi pratelsti, mili a napomocni lide.

Na letisti na me cekal Mike a 3 kluci z AIESECu, kteri nas odvezli domu k prezidentovi AIESEC Afghanistan. Jako pohosteni byl nabidnut zeleny caj, solena dynova seminka, nejake klicky, pecky a jeste neco. Sama nevim jak se to jmenuje a co to je, ale bylo to dobre :) Prvni noc jsme prespali u nej. Spala jsem na zemi na matraci, prikryta povlecenou dekou a z druheho konce mistnosti na me foukal vetrak. Rano k snidani jsem mela kafe, afghansky chleba (nan) chuti podobny pite a taveny syr (normalni trojuhelnicky v krabicce, Happy Cow alias Vesela Krava). Po snidani jsem si dala "sprchu". Protoze v budove ve ktere jsme byli je maly potrubni tlak, tak jsem se musela oplachovat malym kbelikem teple vody. Asi nevedli bojler, takze se ta tepla musela ohrat na sporaku. A tim vic, afghanci nepouzivaji vanu, ale proste si stoupnou na prostredek koupelny, ktera je vyspadovana a umyvaji se tam.

Pak jsme jeli do budovy Mediothek, kde jsou jak dve kancelare nasi firmy (PAIWASTOON, www.paiwastoon.com.af), tak i nas docasny "bytecek". Mike a jeho kamarad hledaji jine ubytovani ale doprozatim musime zustat tam - je to jen takova mala mistnost s jednou posleli a jednou matraci na zemi, stolem, zadnou skrini a dvema policemi plnych afghanskych knih, ktere patri Mediotheku (knihy tam jsou v uschove od doby Talibanu, aby nemohly byt jimi zniceny) a snad budou v budoucnu slouzit ctenarum v knihovne, jen se musi Mediothek dobelhat k tomu udelat praci a ne pit furt caj.

A jak to vypada ve meste? No, jsem jeste trochu v soku z toho jak to tu vypada, ale co bych mela cekavat od asijske a druhe nejchudsi zeme na svete, ze?

Afghanci jsou snedi asi tak jak indove, ale nevypadaji vsichni stejne. Maji ruzne tvary obliceje a postavy, ale vetsina z nich je vysoka. Nekteri, hlavne ti mladsi, nosi rifle a tricka nebo kosile s kratkym rukavem, totez holky muzou mit rifle, ale musi mit neco pres zadek a satek na hlave. Jak uz jsem rekla jsou vpohode, ale v konzervativnejsich castech mesta, kde zeny nosi na hlavach modre burky (takove ty habity jen se sitkou vpredu) a chlapi nosi tradicni obleceni - dlouhou kosili pod kolena, kalhoty a nekdy i turban na hlave, tak tam se na me divaji divne, a decka na ulicich zebraji o penize nebo at si koupim zvykacky, bonbony ci co tam prodavaji. Dokonce se nam i stalo, ze zenska sedela na silnici se svyma dvema deckama a zebrala po ridicich aut. Schvalne si sedla tak debilne do pulky jednoho pruhu, ze jsme ji malem zajeli.

V Kabulu najdete uplne kontrasty, nadherne sklenene budovy a zdene "palace" pro velke spolecnosti a vladni organize, nove zbudovane skoly, mesity, hotely, krase obchody s oblecenim (panska saka, kalohty, damske saty) a obuvi, asfaltove silnice, relativne pekna auta - dalo by se srovnat s nasim svetem. A na druhou stranu polorozborene budovy, kterym chybi strecha a polovina horniho patra a v prizemi si lidi zbudovali obchudky se zivnosti, vypalene skoly, jaks-taks stojici domky na upati az do poloviny hor, ktere obklopuji cely Kabul.

MHD tady funguje nejak chaoticky - jezdi tu stare autobusy, precpane lidmi (ale ne az tak jak v Indii, ze by sedeli na strese atp.). Bus vzdycky zatroubi, zastavi, nejaky chlapek vybehne, zacne kricet (asi to kam ten bus jede), par lidi pristoupi a frci se dal. Nikdy nevite kdy prijede, kde zastavi a jestli vas tam nekdo neokrade. Zbytek MHD obsluhuji taxiky (zluto-bila auticka), jejich cena je predmetem smlouvani. Konec koncu tak jako vsechny ceny tady na trhu, asi krome zdenych obchodu. Jo, jeste tu jezdi po silnicich lidi na kole sovetskeho typu a taky chodi osli s povozy. Doprava nema skoro zadny system, sice se predjizdi a tak, ale lidi se respektuji at do sebe nevlitnou. Taky tu neexistuji prechody pro chodce, takze se prechazi kde chce, ale ridici vetsinou zastavi nebo te objedou. Jezdi se po prave strane silnice, ale najdou se tu auta vsech druhu a typu, takze i s volantem vpravo nebo v levo.

Ulice jsou plne lidi, vetsina z nich je nevyasfaltovanych a chodniky coby smet. Takze je tu pekne prasno. Nastesti tu neni velka vlhkost, protoze Kabul lezi 1800 m.n.m. v okoli hor. Je tu tepleji asi o 5 stupnu C. Ale i to dokaze z odpadku, ktere se tu povaluji na okraji chodniku ve sruhach (ktere jsou tomu vymezeny) udelat opravdu velkou smradlavou nechutarnu. Na hlave musim nosit satek, krome pokud jsem na office, doma nebo v restauraci.

Vcera, po ranim stehovani a kratke prochazce mestem okolo Hotelu Kabul, jsme byli na obede v jedne restauraci, ktera mela posezeni v zahrade, sice byla drazsi, ale za dva obedy jsme dali 26 dolaru, coz neni moc. Mela jsme melounovy juice, predkrm zdarma byl afghansky chleba a dve ruzne palive omacky, hlavni chod - ryze se spenatem a mandlemi a jeste litrova lahev vody. Pak jsme sli na hlavni trh (bazar), kde jsem si koupila za dva dolary bily satek, protoze ten zeleny se mi ke vsemu nehodi. Trh byl opravdu zajimavy, pripominal mi trochu vietnamske trziste az na to, ze tady vetsina lidi rozprostre veci na koberec na zemi. Nejvic nechutny je trh s masem, kde proste venku na tom horku visi kusy masa, jatra, osli kopyta, hlavy a kdo vi co jeste a okolo toho roj much. Fuj, tak to bych si fakt v zivote nekoupila. Asi se ze me stane vegetarian na tyhle dva mesice.

Vecer jsme sli do restaurace na strese jedne z budov - zase za dve jidla a piti jsme dali jen 22 dolaru. Meli jsem testovniy s kurecim masem a omackou, Mike se syrovou omackou protoze je vegetarian a dve konvice zeleneho caje. To se hodi za ty ceny ne? A to davaji tolik jidla, ze to nemuzu nikdy dojist. Mike me trochu nuti, protoze je to pry neslusne nechavat hodne jidla na taliri. ... tak nevim s kolika kily navic prijedu :s

Dneska byl prvni pracovni den, seznamila jsem se s nasim financakem Waheedulahem, ktery me zbezne zaucil do ucetniho programu. Taky jsem si musela nainstalovat na pocitac Linux (operacni system), abych mohla bez problemu vyuzivat programy nasi firmy. V prubehu dopoledne se ozvyaly vybuchy, se zdesenim jsem se samozrejme hned ptala co to je. Zadny strach, to jsou kontrolovane odstrely min v polich okolo Kabulu. Vsechna minova pole jsou presne oznacena a existuji tu 4 specializovane firmy, ktere se zabyvaji jejich odstrelem. Takze klidek :)

Nase firma ma dokonce vlastniho kuchare :), na obed jsme meli ryzi s paprikou, chleba a jogurt. Jogurtu jsem se radsi vyhla, prece jen nechci aby mi bylo spatne hned od zacatku, i kdyz se asi strevnim potizim nevyhnu. Kdyz to jidlo vidim, asi si tu uziju hoooodne ryze a chleba :s Chleba se dava ke kazdemu jidlo na prikusovani.

Ve 2h jsem sla s Mikem na schuzku s jednim chlapkem z internetove kavarny, se kterym se pravdepodobne brzo sejdu na obch. schuzce ohl. investic. Mike a ja jsme ted v te kavarne, Mike se snazi znepristupnit porno a gemblerske stranky na pocitacich a odvirovat server. Aspon mam cas napsat tenhle clanek :)

Jeste bych mela zminit, ze jde opravdu videt na Kabulu ekonomicky rozvoj, stavi se nove a nove budovy a vlada se snazi presunout centrum mesta pryc od stavajiciho, protoze je nemozne opravit najedou ty kilometry silnic, chodniku a odpadnich stok, ktere tu jsou uz veky veku.

No, asi zatim koncim tenhle prozatim vycerpavajici vyklad. Jeste ho musim prelozit do anglictiny. I have to translate this thing guys into English, pls give me some time.

Fotky /pictures :)

Abdul Rahman mosque under reconstruction with Mike in the front / Abdul Rahmanova mešita při rekonstrukci, s Mikem v popředí.

Local market near the Kabul river and river itself with the garbage in it, some parts of the river had gras in it and I saw sheeps there eating it/ lokální trh blízko řeky Kábul a řekla sama plná odpadků, v některých částech zarostlá trávou, na které se pásly ovce.

Mountins around Kabul full of houses build up on them/ hory okolo Kábul, na kterých vyrůstají nove a nove domky (a maji i okna :), jen problém s vodou a elektřinou, která je jaksi na tu horu těžko dopravitelná).

Our dinner - great crispy afghan nan (bread), melting cheese and juice/ naše večeře - nádherně křupavý afghánský nan (chleba), tavený sýr a džus.

One of the nicer streets, the area where is plan to move the heart of the city (near university area) / jedna z hezčích ulic, v oblasti, kam se přesouvá pomalu srdce města (blízko university).

Newly build up offices near the university area, even the road is pawed / nově zbudované kanceláře blízko university, i ta silnice je vyasfaltovaná :)

One of the parks in the city near to Kabul Hotel where people hang around, chill out and sell the street food and other products/jeden z parků ve městě blízko Kabul Hotelu, kde se potloukají lidi, odpočívají a prodávají různé jídlo a produkty.

House and the street just right next to the Kabul Hotel and modern shopping mall / dům a ulice hned vedle Kabul Hotelu a moderního nákupního centra.

Kabul Hotel and a part of the shopping mall / Kabul Hotel a část nákupního centra.

In Kabul!

Hello,

just short note on my blog. I just wanted to let u know that I have safely arrived in Kabul (after some 7hours delay in Dubai). I survived my first day :)))) Do not worry, there are no shootings in here, I almost even didnt see any army ppl, apart from some police man sitting in the round-abouts and some security guides infront of some important buildings.

I will post more details on how it looks like here and put some pics on as well very soon, hopefully tomorrow. Just can say that I have mixed feelings about Kaubl, its really a city of contrasts. But people are really nice and friendly. More in next posts.

Hugs,
Svetla

Afghanistan here I go!

Dnes, 11.7.2007, 4:30 ráno, jsem se vydala na své letní dobrodružství do Afghánistánu :)

Právě teď se ozvývám z Vídně, kde čekám na svůj let do Dubaje. Měla bych přiletět v 11 večer a druhý den v 11 dopoledne odletět z Dubaje do Kábulu, kde bych měla přiletět ve 14h místního času (+ 2,5h od českého). Na letišti je nuda, není tu kromě jedné kafeterie žádné místo, kde se dá sednout. Ale aspoň mám internet a přívod elektřiny do svého pc. Nuda, až teda na jednu Němku, se kterou jsem si docela pokecala o tom, jak vede svůj hotelový byznys v Brazílii, městě Salvadoru. Třeba mi dá slevu, když ji navštívím :).

Zatím nic nového, vzhůru k novým dobrodružstvím a poznáním :-) Jakmile budu moct, pošlu nějaké fotečky a napíšu zase nějakých pár řádek.

*******************************************

Today, 11.7.2007, 4:30 a.m. I started my jurney towards my summer adventrue in Afghanistan :)

Right now I am calling from Vienna, where I´m waiting for my flight to Dubai. I should be arriving there around 11 p.m. and from there the next day at 11 a.m. flying to Kabul. In Kabul airport I should be around 2 p.m. their time (+ 3,5 from GMT). Here at the airport its boring now. There are no places to sit, only one expensive caffeteria is here. But at least I have wireless internet and electricity to plug in my comp. Boring, except one German lady I just finished talking to. Talking about her hotel-business in Brazil, city Salvador. Maybe, one day I visit her and she will give me a discount on accomodation :)

So, as u see nothing new so far, I will drop few lines from Dubai. I will send some new pics when possible. So, towards new adventures! :)

AIESEC saga is over?!

Yesterday was last day of my MC term in AIESEC Iceland. How did it feel not to have any particular position in AIESEC? And what I am up to now?

Well, kind of dont know what to say. I spent really great 5 years in AIESEC and now I feel I have enough. Enough of being in any position, taking any responsibilities, leading team or anything ... I experienced and learned a lot and I will always have great memories about AIESEC. I am now leaving AIESEC but I am and I am going to keep in touch with AIESECers forever. Still I am around of the LC Ostrava and give a hand when needed as well as will be in touch with AIESEC Iceland to support my successor. But I feel like this part is and should be over. So from my deapest heart I would like to thank to the AIESEC LC Ostrava, AIESEC Czech republic and AIESEC in Iceland and its LC HI and LC HR and trainees in both countries for everything what I did experience and learn and for great friendships which are still alive!!! THANK YOU!

I have to focus now on other things - especially my final year at the university and searching for job after I finish. But in mean time I will complete my AIESEC Experience by going on internship to Afghanistan and maybe also one more internship after I graduate. so I will be really 100% AIESECer :))))). I´m looking forward for all this!

I will also keep in touch with AIESEC somehow, AIESEC will stay always in my heart and I will give support as much as I can. One memory from IC in Poland just came to my mind. I was so impressed by Alumni Hall of Fame, whre seeing all those alumnis getting recognized as best contributors. I was just thinking to myself: Maybe, one day, I will be standing there as well. Lets see what life brings and where I will be in couple of years and what I will do.

Keep in touch all my friends, thank you for all the successes, failures, happines, bad-times, smiles, cries, craziness and all memories from my last 5 years!!!! I learned a lot about myself, about you, about others, about life.

Yours,
Svetla