Malo píšu... já vím .. sorry!
Ahojte,
opět se musím omluvit, že píšu tak pozdě. Až je mi to trapné ...
Přes den nemám čas a večer jsem tak unavená, že nechci počítač ani vidět! Až od rána do večera neuvidíte nic jiného než obrazovku svého počítače, pár papírů a tiskárnu která nechce tisknout, tak se mi nebudete divit, že na techniku zanevřu na konci dne.
Zase uteklo spoustu času, hodně se toho událo, tak to vezmu jedno po druhem.
Minule jsem se zmínila o tom, jak vypadá Kábul ve srovnani s loňskem, tak snad bych teď měla neco říct o Afgháncích a jestli jsem měla opět kulturní šok nebo ne.
Na to že tady ženy chodí v burkách jsem si už zvykla loni - a i tak tu vidím změny k lepšímu - je jich tu míň a míň. Záleží v které části města jste, samozřejmě. Dokonce je tu i docela hodně holek, co nosí sluneční brýle, což jsem loni vůbec nezpozorovala a taky jsem potkala pár krasavic, co měly na sobě relativně obeplé tričko těsně pod zadek, průhledný šátek a vykračovaly si jak po londýnských ulicích. Na místní poměry až moc liberární oblékání a chování. Ale jen tak dál, aspoň se tu cizinci jako já začnou cítit víc normálne :o) I když pro nás slovo normální má jiný význam než pro Afghánce.
Time management me už také nepřekvapuje. Zvykla jsem si, že lidi chodí na domluvené schůzky pozdě. Takže pokud je chci mít na pístě např. ve 2h, tak jim řeknu o pul druhé, nebo nejlépe v jednu hodinu.
Kulturní šok jako takový mě už asi nepotká i když ... vpodstate mě tu udivují momentálně jen dvě věci.
Ta první jsou mistní spolupracovníci, z nichž někteří jsou z vyšších kruhů, chodí na soukromou VŠ a tak mají nosánek nahoru. Přitom zas tolik zkušeností, jak si oni myslí nemají a chybí jim interpersonální komunikace. No jo, když je někdo zvyklý mít celý život kolem sebe sluhy a rozkazovat jak na zamku, tak se mu teď těžko žije, když najednou tak duležitý není a je součástí týmu, no a nedej bože když mu ženská rozkazuje co má dělat!
A ta druhá věc je korupce. Když se tu podplácí, tak lidi nadávají jak špačci, ze to je nemoralni a kdo vi co. Ale najednou jak se to týka jejich věci, která je např. zabavená policií (a oprávněně), tak hned chtějí podplácet, hned nadávají jak se nenechají uplatit a kdo ví co. Tak si vyberte ne?!
Minule jsem slíbila, že napíšu o tom jak trávíme volný čas. No - ještě něž nám policie zabavila auto, protože jsme neměli platné papíry, tak jsme zajeli párkrát na jezero Qargha a nebo jen tak jezdili po Kábulu a pozorovali lidi, jak žíjí, bydlí atd. Dvakrát jsme byli na kopci kde je TV věž. Teď toho moc neděláme, protože bez auta a s málo penězi je to fakt obtížné...
Minulé úterý příjeli Severin (Němec) a Mahmood (Afghánec žijící v Německu), dva AIESECáři z nichž Mahmood je Mikův kamarád. Tak tu máme aspoň trochu více zábavy :) Oba sem přijeli s cílem najít nějaké obchodní příležitosti, zj. dovozu věcí z Německa. Nabídli jsme jim dočasně jednu kancelář než se rozjednou a protože Asmat odjel dlouhodobě do Anglie tak bylo volná. Mahmood tu má rodinu, takže tu je jen přes den a Severin bydlí s námi.
Minulý pátek jsme byli na pikniku u Mahmoodovy sestřenky. Bylo to na její zahradě - ta zahrada byla fakt obrovská, větší než dvě fotbalová hřiště. Mají tam ovocný sad (jabloně, hrušně, ořechy, hroznové víno), něco málo zeleniny a hromadu trávy, na které se jim pasou krávy, kozy, osli, myslím, že tam byly i slepice a jeden strasně uštěkaný pes. Tak jsme si sedli na takový rovný plácek pod dub a piknikovali. Samozřejmě se začlo tradičním popíjením čaje (zelený čaj měl skvělou chuť - přidávají do něj špetku drceného zázvoru a kardamonu) a cumlání bonbónů. Pak nám přinesli jablka a hrozny ze zahrádky. Později jsme se pustili do oběda - afghánského kebabu (kousky kozího masa na grilu a afghánský chleba) a pak po obědě jsme se nacpali žlutým melounem. Někteřé to pak tak zmohlo, že začli pospávat, někteří naopak dostali tolik energie, že začli lézt po tom dubu :) Taky jsme šli na procházku po zahradě a objevovali domácí zvířectvo.
Alex v pondělí odletěl zpátky do Rumunska, jeho čas v Afghánistánu vypršel a musel se vrátit aby se zapsal včas na universitu, kterou už začíná znova od začátku asi po třetí nebo po čtvrté. Studování ho moc nebaví...
Ještě než Alex odjel, měli jsme jet na výlet do Bamiyánu (oblasti s nádherným jezerem a pozůstatky soch Buddhy). Bohužel se nestalo a výlet se přesouvá na září.
31.8. nebo 1.9. má začít Ramadán. Tak jsem zvědavá jak to tady bude měsíc fungovat bez jídla, pití, deodorantů, hudby atd. Respektive ono se jí, ale jen za tmy, přes den se drží půst. S Michalem jsme se rozhodli, že to vyzkoušíme. Vpodstatě jen budeme snídat dřív a nebudme obědvat, ale pitný režim si neodpustíme. Ještě pořád je docela hodně horko a bez vody bych to asi nedala.
V práci se věci porád mění a termíny se posouvají dopředu a dozadu. Hostingová platforma zatím nebyla představená a ani EeePC se ještě nerozjely. Musela jsem ty mini počítače zatím dát k ledu, protože na to nemám sama čas. Teď co přijel Mahmood a Severin, tak se to snad zase rozjede. Domluvili jsme se, že na tom budme spolupracovat dohromady. Náš kompetitor, co s námi měl spolupracovat na dovozu je totálně neschpný něco udělat, takže ho vyšplouchneme protože nedodržuje podmíny smlovy a je to :)kže
Asi bych se měla zínit o jednom fuck-upu, který se mi podařil udělat s Michalovým počítačem. Jelikož moje CD-ROMka nechce nějak fungovat, půjčila jsem si Michalův počítač abych mohla z Instalačního CD pro EeePC udělat instalační USB a nainstalovat nově Xandors na EeePC. No prostě místo toho aby se to cedečko překopírovalo na USBečko, tak se nainstalovalo na jeho počítač. Takže se z jeho počítače stalo EeePC a totálně se mu přemazal jak Windows tak i Linux. :((( A jak naschvál Michal neměl zálohovaná data za poslední jeden nebo dva měsíce, včetně jeho fotek. No neuškrtili byste mě? ... já stejně pořád čekám jak se mi za tohle Michal oplatí :s
Dál k práci. Každý čtvrtek porádáme dvouhodinové tréninky pro studenty a na tento čtvrtek jsme pro ně nachystali překvapení v podobě dvou CD - jedno s instalací Linux Ubuntu a druhé se vzdělávacími dokumenty. Obě jsou v jednom obalu, a já jsem dovnitř vytvářela letáčky na propagaci EeePC a studentského balíčku na webhosting (webhosting a doménu k tomu zdarma). Studentům se to strašně líbilo a tak jsem zvědavá kolik nových objednávek budeme mít.
Lokalizce OLPC (dětských laptopů) začíná 8.září takže do té doby musíme stihnout spoustu věcí, protože to pak zabere hromadů lidských zdrojů.
Mike mě nově zapojil do projektu lokalizace open source softwarů. Píšu nově proposal pro neziskovky a firmy pro dotaci na tento půlroční projekt a pak je budu oslovovat. Jedná se vpodstatě o to, že studenti a dobrovolníci budou překládat anglická slova (např. Save as, Edit, ...) do Dari a Pashto, volit pro již vytvořené překlady, a pak budeme mít oficiálního korektora. Automaticky ty překlady budou uložené do centrální databáze a v každém okamžiku bude přístupná aplikace v tom stavu v jakém je již preložená. Takže si každý bude moci stáhnout například na půl přeložený internetový prohlížeč Mozilla Firefox. Samožřejmě na konci bude aplikace přeložená celá a její verze přístupná zdarma na webových stránkách. Pro to, aby byl tento projekt úspěšný musíme mít sponzory a připravené pracovní zázemí s počítači, elektřinou a internetem. Tak se musím snažit ať získáme peníze co nejdříve a co nejvíc :)
Sakriš, zas toho píšu jak román. Takže pokračování příště. Taky už ani nevím co psát dál, protože se toho vyždycky děje tolik a pak zas něco nového, že už si ani nepamatuju skoro co bylo před čtrnácti dny, nedej bože před x týdny.
Tady máte pár foteček pro zábavu:
Mujahedeen Michal a Talibanec Alex při jejich mírovém rozhovoru.
Mujahedeen Michal and Talib Alex on their peace talks.
Pohled na Kábul z TV kopce. Bohužel zrovna začla písečná (spíše prachová) bouře tak toho moc nejde vidět a všechno vlaje co může...
View on Kabul from TV hill. Unfortunately a sand storm (rather dust storm) started so the visibility was low and everything was flying...
Kaka (strejda) učil Alexe jak si udělat turban. Zleva: Hassan, syn strejdy; Michal; Kaka a Alex.
Kaka (uncle) was teaching Alex how to make a turban. From left: Hassan, Kaka's son; Michal; Kaka and Alex.
Mike, ja a Michal užívajíce si parku v Shar-e Naw.
Mike, me and Michal enjoying park in Shar-e Naw.
Kluci užívajíce si šlapací lodičku (labuť) na Quargha jezeře.
Boys having fun at the bedal boat (swan) at Quargha lake.
Tak, a teď jsem si vyzkoušela jaké to je nosit burku! Ano, "TO" v červené sukni jsem já! A vedle mě stojí kolega Sameer. I když se to nezdá tak se přes to dá vidět docela hodně, ale určitě to nezmění můj názor na nošení burky.
Well, and now I finally had a chance to try out burqua! Yes, "THAT" in the red skirt is me! And next to me is a colleague Sameer. Even if doesn't seems so, you can actually see quite a lot through, but that doesn't change my opinion on wearing burqua.
V Alexův poslední den v Afghánistánu jsme jeli k jezeru Quargha a jako bye-bye jídlo jsme si dali kebab, zeleninový salát, hranolky a samozřejmě čaj a pepsi.
On the last day of Alexes stay in Afghanistan we went to Quargha lake and as a bye-bye dinner we had kebab, vegetable salad, fries and of course tea and pepsi.
Pohled ze zahrady Mahmoodovy sestřenice. Kábul - okrsek č. 7.
View from Mohamood's cousin garden. Kabul district no. 7.
A tohle je naše banda na pikniku u Mahmoodovy sestřenky.
And this is our group at picknic at Moahmood cousin's place.
From left (zleva): Mahmood, Mahmood's cousin (sestřenice), me (ja), Mahmood's brother (bratr), Severin, his two friends (jeho kamarádi) and last down right is (a poslední v pravo dole je) Alex.
A perlička na záver - tak tahle vypadá písečná (spíše prachová) bouře v naší ulici. Během té doby co tu jsem tu spozorovala minimálne čtyři. V tomto počasí doporučuji vřele pozavírat všechna okna, dveře a i tak ten prach jde cítit ve vzduchu i uvnitř.
And a cherry at the end - this is how a sand (rather dust) storm looks like in our street. Durng the time I have been here I saw at least four of them. In this kind of weather I strongly recommend to close all windows, doors, and even though you do maximum, you can still smell the dust in the air inside the house.
opět se musím omluvit, že píšu tak pozdě. Až je mi to trapné ...
Přes den nemám čas a večer jsem tak unavená, že nechci počítač ani vidět! Až od rána do večera neuvidíte nic jiného než obrazovku svého počítače, pár papírů a tiskárnu která nechce tisknout, tak se mi nebudete divit, že na techniku zanevřu na konci dne.
Zase uteklo spoustu času, hodně se toho událo, tak to vezmu jedno po druhem.
Minule jsem se zmínila o tom, jak vypadá Kábul ve srovnani s loňskem, tak snad bych teď měla neco říct o Afgháncích a jestli jsem měla opět kulturní šok nebo ne.
Na to že tady ženy chodí v burkách jsem si už zvykla loni - a i tak tu vidím změny k lepšímu - je jich tu míň a míň. Záleží v které části města jste, samozřejmě. Dokonce je tu i docela hodně holek, co nosí sluneční brýle, což jsem loni vůbec nezpozorovala a taky jsem potkala pár krasavic, co měly na sobě relativně obeplé tričko těsně pod zadek, průhledný šátek a vykračovaly si jak po londýnských ulicích. Na místní poměry až moc liberární oblékání a chování. Ale jen tak dál, aspoň se tu cizinci jako já začnou cítit víc normálne :o) I když pro nás slovo normální má jiný význam než pro Afghánce.
Time management me už také nepřekvapuje. Zvykla jsem si, že lidi chodí na domluvené schůzky pozdě. Takže pokud je chci mít na pístě např. ve 2h, tak jim řeknu o pul druhé, nebo nejlépe v jednu hodinu.
Kulturní šok jako takový mě už asi nepotká i když ... vpodstate mě tu udivují momentálně jen dvě věci.
Ta první jsou mistní spolupracovníci, z nichž někteří jsou z vyšších kruhů, chodí na soukromou VŠ a tak mají nosánek nahoru. Přitom zas tolik zkušeností, jak si oni myslí nemají a chybí jim interpersonální komunikace. No jo, když je někdo zvyklý mít celý život kolem sebe sluhy a rozkazovat jak na zamku, tak se mu teď těžko žije, když najednou tak duležitý není a je součástí týmu, no a nedej bože když mu ženská rozkazuje co má dělat!
A ta druhá věc je korupce. Když se tu podplácí, tak lidi nadávají jak špačci, ze to je nemoralni a kdo vi co. Ale najednou jak se to týka jejich věci, která je např. zabavená policií (a oprávněně), tak hned chtějí podplácet, hned nadávají jak se nenechají uplatit a kdo ví co. Tak si vyberte ne?!
Minule jsem slíbila, že napíšu o tom jak trávíme volný čas. No - ještě něž nám policie zabavila auto, protože jsme neměli platné papíry, tak jsme zajeli párkrát na jezero Qargha a nebo jen tak jezdili po Kábulu a pozorovali lidi, jak žíjí, bydlí atd. Dvakrát jsme byli na kopci kde je TV věž. Teď toho moc neděláme, protože bez auta a s málo penězi je to fakt obtížné...
Minulé úterý příjeli Severin (Němec) a Mahmood (Afghánec žijící v Německu), dva AIESECáři z nichž Mahmood je Mikův kamarád. Tak tu máme aspoň trochu více zábavy :) Oba sem přijeli s cílem najít nějaké obchodní příležitosti, zj. dovozu věcí z Německa. Nabídli jsme jim dočasně jednu kancelář než se rozjednou a protože Asmat odjel dlouhodobě do Anglie tak bylo volná. Mahmood tu má rodinu, takže tu je jen přes den a Severin bydlí s námi.
Minulý pátek jsme byli na pikniku u Mahmoodovy sestřenky. Bylo to na její zahradě - ta zahrada byla fakt obrovská, větší než dvě fotbalová hřiště. Mají tam ovocný sad (jabloně, hrušně, ořechy, hroznové víno), něco málo zeleniny a hromadu trávy, na které se jim pasou krávy, kozy, osli, myslím, že tam byly i slepice a jeden strasně uštěkaný pes. Tak jsme si sedli na takový rovný plácek pod dub a piknikovali. Samozřejmě se začlo tradičním popíjením čaje (zelený čaj měl skvělou chuť - přidávají do něj špetku drceného zázvoru a kardamonu) a cumlání bonbónů. Pak nám přinesli jablka a hrozny ze zahrádky. Později jsme se pustili do oběda - afghánského kebabu (kousky kozího masa na grilu a afghánský chleba) a pak po obědě jsme se nacpali žlutým melounem. Někteřé to pak tak zmohlo, že začli pospávat, někteří naopak dostali tolik energie, že začli lézt po tom dubu :) Taky jsme šli na procházku po zahradě a objevovali domácí zvířectvo.
Alex v pondělí odletěl zpátky do Rumunska, jeho čas v Afghánistánu vypršel a musel se vrátit aby se zapsal včas na universitu, kterou už začíná znova od začátku asi po třetí nebo po čtvrté. Studování ho moc nebaví...
Ještě než Alex odjel, měli jsme jet na výlet do Bamiyánu (oblasti s nádherným jezerem a pozůstatky soch Buddhy). Bohužel se nestalo a výlet se přesouvá na září.
31.8. nebo 1.9. má začít Ramadán. Tak jsem zvědavá jak to tady bude měsíc fungovat bez jídla, pití, deodorantů, hudby atd. Respektive ono se jí, ale jen za tmy, přes den se drží půst. S Michalem jsme se rozhodli, že to vyzkoušíme. Vpodstatě jen budeme snídat dřív a nebudme obědvat, ale pitný režim si neodpustíme. Ještě pořád je docela hodně horko a bez vody bych to asi nedala.
V práci se věci porád mění a termíny se posouvají dopředu a dozadu. Hostingová platforma zatím nebyla představená a ani EeePC se ještě nerozjely. Musela jsem ty mini počítače zatím dát k ledu, protože na to nemám sama čas. Teď co přijel Mahmood a Severin, tak se to snad zase rozjede. Domluvili jsme se, že na tom budme spolupracovat dohromady. Náš kompetitor, co s námi měl spolupracovat na dovozu je totálně neschpný něco udělat, takže ho vyšplouchneme protože nedodržuje podmíny smlovy a je to :)kže
Asi bych se měla zínit o jednom fuck-upu, který se mi podařil udělat s Michalovým počítačem. Jelikož moje CD-ROMka nechce nějak fungovat, půjčila jsem si Michalův počítač abych mohla z Instalačního CD pro EeePC udělat instalační USB a nainstalovat nově Xandors na EeePC. No prostě místo toho aby se to cedečko překopírovalo na USBečko, tak se nainstalovalo na jeho počítač. Takže se z jeho počítače stalo EeePC a totálně se mu přemazal jak Windows tak i Linux. :((( A jak naschvál Michal neměl zálohovaná data za poslední jeden nebo dva měsíce, včetně jeho fotek. No neuškrtili byste mě? ... já stejně pořád čekám jak se mi za tohle Michal oplatí :s
Dál k práci. Každý čtvrtek porádáme dvouhodinové tréninky pro studenty a na tento čtvrtek jsme pro ně nachystali překvapení v podobě dvou CD - jedno s instalací Linux Ubuntu a druhé se vzdělávacími dokumenty. Obě jsou v jednom obalu, a já jsem dovnitř vytvářela letáčky na propagaci EeePC a studentského balíčku na webhosting (webhosting a doménu k tomu zdarma). Studentům se to strašně líbilo a tak jsem zvědavá kolik nových objednávek budeme mít.
Lokalizce OLPC (dětských laptopů) začíná 8.září takže do té doby musíme stihnout spoustu věcí, protože to pak zabere hromadů lidských zdrojů.
Mike mě nově zapojil do projektu lokalizace open source softwarů. Píšu nově proposal pro neziskovky a firmy pro dotaci na tento půlroční projekt a pak je budu oslovovat. Jedná se vpodstatě o to, že studenti a dobrovolníci budou překládat anglická slova (např. Save as, Edit, ...) do Dari a Pashto, volit pro již vytvořené překlady, a pak budeme mít oficiálního korektora. Automaticky ty překlady budou uložené do centrální databáze a v každém okamžiku bude přístupná aplikace v tom stavu v jakém je již preložená. Takže si každý bude moci stáhnout například na půl přeložený internetový prohlížeč Mozilla Firefox. Samožřejmě na konci bude aplikace přeložená celá a její verze přístupná zdarma na webových stránkách. Pro to, aby byl tento projekt úspěšný musíme mít sponzory a připravené pracovní zázemí s počítači, elektřinou a internetem. Tak se musím snažit ať získáme peníze co nejdříve a co nejvíc :)
Sakriš, zas toho píšu jak román. Takže pokračování příště. Taky už ani nevím co psát dál, protože se toho vyždycky děje tolik a pak zas něco nového, že už si ani nepamatuju skoro co bylo před čtrnácti dny, nedej bože před x týdny.
Tady máte pár foteček pro zábavu:
Mujahedeen Michal a Talibanec Alex při jejich mírovém rozhovoru.Mujahedeen Michal and Talib Alex on their peace talks.
Pohled na Kábul z TV kopce. Bohužel zrovna začla písečná (spíše prachová) bouře tak toho moc nejde vidět a všechno vlaje co může...View on Kabul from TV hill. Unfortunately a sand storm (rather dust storm) started so the visibility was low and everything was flying...
Kaka (strejda) učil Alexe jak si udělat turban. Zleva: Hassan, syn strejdy; Michal; Kaka a Alex.Kaka (uncle) was teaching Alex how to make a turban. From left: Hassan, Kaka's son; Michal; Kaka and Alex.
Mike, ja a Michal užívajíce si parku v Shar-e Naw.Mike, me and Michal enjoying park in Shar-e Naw.
Kluci užívajíce si šlapací lodičku (labuť) na Quargha jezeře.Boys having fun at the bedal boat (swan) at Quargha lake.
Tak, a teď jsem si vyzkoušela jaké to je nosit burku! Ano, "TO" v červené sukni jsem já! A vedle mě stojí kolega Sameer. I když se to nezdá tak se přes to dá vidět docela hodně, ale určitě to nezmění můj názor na nošení burky.Well, and now I finally had a chance to try out burqua! Yes, "THAT" in the red skirt is me! And next to me is a colleague Sameer. Even if doesn't seems so, you can actually see quite a lot through, but that doesn't change my opinion on wearing burqua.
V Alexův poslední den v Afghánistánu jsme jeli k jezeru Quargha a jako bye-bye jídlo jsme si dali kebab, zeleninový salát, hranolky a samozřejmě čaj a pepsi.On the last day of Alexes stay in Afghanistan we went to Quargha lake and as a bye-bye dinner we had kebab, vegetable salad, fries and of course tea and pepsi.
Pohled ze zahrady Mahmoodovy sestřenice. Kábul - okrsek č. 7.View from Mohamood's cousin garden. Kabul district no. 7.
A tohle je naše banda na pikniku u Mahmoodovy sestřenky.And this is our group at picknic at Moahmood cousin's place.
From left (zleva): Mahmood, Mahmood's cousin (sestřenice), me (ja), Mahmood's brother (bratr), Severin, his two friends (jeho kamarádi) and last down right is (a poslední v pravo dole je) Alex.
A perlička na záver - tak tahle vypadá písečná (spíše prachová) bouře v naší ulici. Během té doby co tu jsem tu spozorovala minimálne čtyři. V tomto počasí doporučuji vřele pozavírat všechna okna, dveře a i tak ten prach jde cítit ve vzduchu i uvnitř.And a cherry at the end - this is how a sand (rather dust) storm looks like in our street. Durng the time I have been here I saw at least four of them. In this kind of weather I strongly recommend to close all windows, doors, and even though you do maximum, you can still smell the dust in the air inside the house.
posted by Svetlana Senajova | 11:33 AM
|
2 comments
